Jirnice modrá (Polemonium caeruleum) je vytrvalá trvalka, podle jejíhož rodu dostala jméno celá čeleď jirnicovitých. U nás je to původní, ale velmi vzácná rostlina vlhkých luk, v zahradách naopak dlouho pěstovaná a nenáročná. Poznává se spíš podle listu než podle květu: lístky v pravidelných párech podél vřetena připomínají příčky žebříku, a proto se jí říká Jakobův nebo nebeský žebřík.
Trs tvoří přízemní růžice lichozpeřených listů, z níž vyrůstají vzpřímené, řídce větvené lodyhy. Lístky jsou kopinaté, celokrajné, sytě zelené a lesklé. Na suchém místě jim hnědnou špičky, což je nejspolehlivější známka nedostatku vody. Na vrcholu lodyh stojí bohatá lata miskovitě rozevřených, nebesky modrých květů s pětičetnou korunou; pěstuje se i bílá forma 'Album'.
Kvete v červnu a červenci. Po odkvětu ochotně nasazuje semena a v dobrých podmínkách se rozseje po celém záhonu. Sestřih celé nadzemní části krátce po odkvětu tomu zabrání, vyvolá čisté nové olistění a často i slabší druhou vlnu květu. Na zimu zatahuje a přezimuje přízemní růžice, která obráží brzy zjara; svěží zpeřené listy jsou v záhonu vidět dřív než u většiny sousedů, a pokud rostlina nestrádá suchem, zdobí celou sezonu.
Roste na slunci i v polostínu; v polostínu květ vydrží déle a list tolik neschne. Půda má být čerstvá až vlhká, humózní a živná, vápnité podloží vyhovuje. V přírodě roste na vlhkých loukách, v nivách a pobřežních křovinách, a vysychavé písčité záhony jí proto nesedí. Na trvale vlhkém a dusném místě se může objevit padlí nebo skvrnitost listů, mladé výhony vyhledávají slimáci. Je plně mrazuvzdorná a zimní kryt nepotřebuje.
Dorůstá 45 až 80 cm; na suchém a chudém stanovišti zůstává nižší, ve vlhké živné půdě roste nejvýš. Trs je široký 30 až 40 cm a sází se na 40 cm, tedy asi sedm rostlin na metr čtvereční. Podzemní výběžky netvoří a rozrůstá se pomalu; šíří se semeny, ne kořeny. Trs stárne od středu a po třech až čtyřech letech se dělí.
Hodí se do selských a přírodních výsadeb, na okraje dřevin, k jezírkům, do vlhčích lučních směsí a do smíšených záhonů, kde v červnu překlene mezeru mezi jarními cibulovinami a hlavní letní vlnou. Modré misky ladí s kakosty, kontryhelem, prvosenkami, orlíčky a vlhkomilnými travinami, bílá forma zesvětlí stinnější partie. Květy přitahují včely i pestřenky a v kytici vydrží a voní. Kvůli samovýsevu patří spíš tam, kde jsou semenáče vítané, než do přísně komponovaných partií; tam rozhoduje včasný sestřih.
Areál druhu sahá od Islandu a Skandinávie na jih ke Středomoří a na východ přes Ukrajinu po západní Sibiř. V České republice je jirnice modrá původní, ale roste jen na Šumavě a v Předšumaví na vlhkých loukách a březích vod a patří mezi silně ohrožené druhy; nálezy jinde bývají zplanělé ze zahrad. Jako okrasná rostlina se pěstuje zhruba od poloviny šestnáctého století. Lidové jméno Jakobův žebřík odkazuje na biblický žebřík do nebe, protože lístky stojí na vřetenu listu jako jeho příčky.