Jinan dvoulaločný 'Horizontalis' (Ginkgo biloba 'Horizontalis') je kultivar, u kterého o všem rozhoduje směr větví. Ty vyrůstají z kmene a pokračují vodorovně do stran, takže koruna je plochá, řídká a připomíná rozevřený deštník.
Jak bude strom vysoký, záleží na tom, kde je naroubován. Při roubování těsně u země se větve rozkládají nízko nad terénem a strom působí plazivě rozložitým dojmem; na kmínku vytvoří plochou střechu, pod níž zůstává volný prostor. Obvykle dorůstá tří až pěti metrů a do šířky se rozprostře na čtyři až šest metrů, tedy víc, než měří na výšku. Roste pomalu, konečného rozměru proto dosáhne až po mnoha letech.
List je vějířovitý, s horním okrajem hluboce vykrojeným, široký čtyři až sedm centimetrů a sedí ve svazečcích po třech až pěti. V létě je středně zelený. Podzimní zlatožlutá bývá u této odrůdy méně zářivá než u ostatních jinanů, přichází ale celá naráz a koruna je za krátký čas holá. V zimě pak vynikne kostra vodorovných větví.
Patří na plné slunce. Na druhu půdy mu příliš nezáleží: poroste v jílu, hlíně, písku i rašelinné zemině, pokud je propustná a spíš mírně kyselá až neutrální. Po zakořenění snese horko, sucho, vítr, prašné ovzduší i dlažbu kolem kmene, mrazem netrpí a choroby ani škůdci ho prakticky neohrožují.
Rozpínavost lze usměrnit řezem brzy na jaře, kdy se zkrátí větve, které by přerostly vymezené místo. Výhony vyrůstající z podnože se odstraňují průběžně, aby nepřerostly naroubovanou korunu. Jinak strom žádný pravidelný řez nevyžaduje a plochý tvar si drží sám.
Nejlépe vynikne jako solitéra uprostřed trávníku, kde má kolem sebe volno a jeho vodorovné patro je vidět ze všech stran. Hodí se i do menší zahrady, do velké nádoby, na střešní zahradu nebo do městského prostoru. S odrůdou 'Pendula' se snadno splete, ta však starší větve stáčí k zemi, kdežto 'Horizontalis' je drží rovně. Proti kulovité 'Globosa Tinia' má korunu mnohem řidší a širší.