Jilm holandský 'Wredei' (Ulmus hollandica 'Wredei') je žlutolistá odrůda křížence jilmu horského a jilmu habrolistého, v mládí úzce vzpřímený, sloupovitě kuželovitý strom nebo vysoký keř. Proti jilmu horskému 'Pendula', který z kmínku rozkládá plochou převislou stříšku širší než vyšší, roste přesně opačně: větve míří vzhůru a koruna je dlouhá léta užší než vysoká. Liší se i listem. 'Pendula' má list zelený, drsný a až 20 cm dlouhý, 'Wredei' žlutý, zkadeřený a podstatně menší.
List je široce vejčitý, 5 až 10 cm dlouhý, na okraji hrubě dvojitě zubatý, zvlněný a pokroucený, na omak drsný. Sedí hustě na krátkých výhonech a přiléhá k větvi, takže větve vypadají jako olistěné šňůry. Při rašení je zlatožlutý, přes léto zezelená do žlutozelené a na podzim znovu zežloutne. Sytě žluté jsou jen listy plně osluněné; spodní patra a listy u kmene zůstávají zelené. Stín tedy z odrůdy dělá obyčejný světle zelený jilm.
Se žlutou barvou souvisejí dvě slabiny. První je sucho: listy jsou na ně citlivé a mladé a čerstvě přesazené rostliny potřebují v horkém létě zálivku. Druhá je návrat k zelené. Odrůda vznikla jako žlutá pupenová mutace zelené 'Dampieri' a žlutá není zaručená napořád: se stářím stromu listy zelenají a občas vyroste celá zelená větev. Ta se vyřezává až k místu, kde vyrůstá.
Prvních deset až dvacet let je to štíhlý strom vysoký 3 až 5 m a široký 1 až 3 m, který zřídka přesáhne šířku 1,5 m. S věkem se koruna rozšiřuje a zaobluje a starý strom dorůstá 8 až 12 m výšky a 3 až 5 m šířky. Přírůstek je průměrný. Menší rozměr tedy platí pro první desetiletí v zahradě, větší pro místo, kde má strom zůstat natrvalo.
Proti grafióze jilmů odolná není a s rizikem nákazy je třeba počítat, stejně jako u ostatních jilmů v nabídce včetně 'Camperdownii' a 'Jacqueline Hillier'. Nemoc se pozná podle náhlého vadnutí a hnědnutí listů na jednotlivých větvích uprostřed léta; napadené větve se hned odstraňují.
Strom je mrazuvzdorný do -29 °C. Půdu snese kyselou i vápnitou, jílovitou i písčitou, pokud je propustná a rovnoměrně vlhká; vápnité půdy jí vyhovují nejlépe. Krátké zaplavení snese, zadlážděný povrch nad kořeny ne. Řez není nutný, ale zkrácením loňských výhonů časně zjara koruna zhoustne a přibude žlutého listu. Pěstuje se jako odspodu zavětvený strom i jako stromek na kmínku. Místo má jako úzká žlutá solitéra v menší zahradě, v předzahrádce nebo před tmavším pozadím jehličnanů.
Odrůda vznikla roku 1875 v arboretu Alt-Geltow u Postupimi jako žlutolistá větev na jilmu 'Dampieri' a nese jméno Josepha Wredeho, královského zahradního inspektora, který arboretum spravoval. Od osmdesátých let 19. století ji šířily školky Louis van Houtte a Späth. Pěstuje se také pod jménem 'Dampieri Aurea'. Jako pupenová mutace se od zelenolisté mateřské odrůdy liší především barvou listu, která je nejvýraznější na jaře při rašení.