Jeřáb ptačí 'Moravský sladkoplodý' (Sorbus aucuparia 'Moravský sladkoplodý') je sladkoplodá odrůda jeřábu, která z okrasného stromu dělá plnohodnotnou ovocnou dřevinu. Na rozdíl od planých jeřabin, jejichž trpkost a hořkost dovoluje konzumaci až po přemrznutí a zpracování, jsou plody této odrůdy jedlé přímo ze stromu, s příjemnou kyselosladkou, jen mírně natrpklou chutí.
Plody jsou oválné, oranžově červené, s pevnější slupkou a žlutooranžovou dužninou, uspořádané v chocholičnatých souplodích zhruba po patnácti až dvaceti kusech. Vedle chuti je jejich hlavní hodnotou složení: jeřabiny patří k ovoci nejbohatšímu na vitamín C, obsahují provitamin A, pektin, organické kyseliny, třísloviny a především rutin, látku posilující cévní stěny, pro kterou se sladkoplodý jeřáb pěstuje i jako léčivka. Dozrávají od konce srpna do konce září a platí jednoduché pravidlo: čím později se sklidí, tím jsou sladší.
Čerstvé plody jsou spíše doplňkem, těžiště využití leží ve zpracování. Šťávy, kompoty, povidla, želé s jablky, likéry i sušené jeřabiny do čajových směsí patří ke klasice; sušením se chuť dále zjemňuje a plody lze i mrazit. Kdo chce sklizeň co nejsladší, nechá souplodí na stromě do konce září.
Strom roste středně bujně, tvoří vzdušnou, řídkou korunu a na jaře zdobí zahradu plochými bílými květenstvími, která jsou vydatnou pastvou pro včely. Prodávané stromky jsou roubované na semenáče jeřábu ptačího; tato podnož dává odrůdě nenáročnost a otužilost planého druhu, takže strom zvládne i drsné, mrazové a horské polohy, kde jiné ovoce selhává. Na půdu ani stanoviště nemá zvláštní nároky, nejlépe roste na slunci v propustné, přiměřeně vlhké půdě; snáší i chudší a kamenité půdy.
Péče je minimální. Řez se omezuje na výchovné zapěstování koruny a pozdější prosvětlení, chemická ochrana není potřebná. Plodnost nastupuje brzy a je pravidelná a vysoká. Pro zahrady ve vyšších polohách, přírodní výsadby i pěstitele, kteří hledají ovoce s mimořádnou nutriční hodnotou a nulovými nároky, je moravský sladkoplodý jeřáb těžko nahraditelný.
Po výsadbě se strom první rok zalévá a kmínek chrání proti okusu zvěří, později už péči prakticky nevyžaduje. Souplodí se sklízejí odstřižením celých chocholíků; plody vydrží na stromě dlouho a sklizeň nespěchá, čerstvé jeřabiny lze v chladu skladovat i několik týdnů. Kdo chce chuť dále zjemnit, nechá plody krátce přemrznout v mrazáku, čímž se odbourá část tříslovin, nebo je zpracuje s jablky, která doplní sladkost.
Odrůda je moravský nalezenec z Jeseníků. Počátkem devatenáctého století narazili pastevci u obce Ostružná na Šumpersku na strom jeřábu, jehož plody nebyly hořké, ale sladké; šlo o přirozenou odchylku planého druhu, botanicky řazenou k varietě moravica. Nález se roubováním rozšířil nejprve po okolí a později do celé Evropy, kde se moravský sladkoplodý jeřáb stal základem sladkoplodého sortimentu a výchozím materiálem dalšího šlechtění, mimo jiné ruských odrůd. V Česku byl zapsán i jako kulturní odrůda a dodnes platí za nejznámější jedlý jeřáb vůbec.