Jeřáb Arnoldův 'Coral Beauty' (Sorbus ×arnoldiana 'Coral Beauty') je malý listnatý strom z čeledi růžovitých. Botanický název označuje křížence jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia) s východoasijským Sorbus discolor; hybridní skupina byla popsána v Arnoldově arboretu u Bostonu, po němž nese jméno, a většinu pěstovaných odrůd z ní vybraly nizozemské školky. Společným rysem těchto kříženců jsou plody v netradičních barvách — od okrově žluté přes růžovou po lososovou. 'Coral Beauty' je z nich ta korálová.
Habitus je vzpřímený, koruna zprvu kuželovitá, s věkem zaoblená a poměrně štíhlá, s dobře patrnou střední osou. Listy jsou lichozpeřené, dlouhé kolem patnácti centimetrů, složené z jedenácti až devatenácti podlouhlých pilovitých lístků, na líci tmavě zelené. Na podzim se přebarvují do červené a oranžové a barví spolehlivě i v letech, kdy jiné dřeviny podzimní tón vynechají.
Květ přichází v květnu. Jednotlivé květy jsou drobné, bílé až krémové, sestavené do plochých chocholíků o průměru několika centimetrů, jemně vonné a hojně navštěvované včelami a dalším opylujícím hmyzem. Z nich se vyvinou kulovité malvice velikosti hrášku, které se od srpna postupně vybarvují. Právě ony jsou důvodem, proč se odrůda pěstuje: barva se pohybuje mezi korálově růžovou, lososovou a světle oranžovou, plody sedí v hustých svazcích na koncích větví a proti tmavě zelenému olistění působí neobvykle. Zrání spadá do rozmezí od srpna do října či listopadu podle ročníku a polohy. Na stromě vydrží až do doby, než je oberou ptáci; pro drozdovité je to vyhledávaná potrava. Plody jsou v syrovém stavu trpké, po zpracování nebo po prvních mrazech je lze použít stejně jako běžné jeřabiny.
Sezonní průběh má tedy dva vrcholy — květnovou vlnu bílých chocholíků a dlouhou podzimní fázi, kdy se barevné plody potkají s červeně a oranžově zbarveným listím. V zimě zůstává čistá, přehledná kostra koruny se světlou hladkou borkou.
Stanoviště snáší jak plné slunce, tak polostín, na slunci ale plodí výrazně bohatěji. Půdní nároky jsou mírné: vyhovuje běžná zahradní zemina, mírně kyselá až neutrální, středně vlhká; kříženci této skupiny zvládají i hlinité a jílovité půdy a v sušších písčitých polohách rostou lépe než mnoho jiných malých stromů. Trvale podmáčená ani vyloženě vyprahlá místa jim nevyhovují. Odolnost vůči větru a městskému prostředí je dobrá, což z jeřábů dělá běžnou uliční dřevinu.
Vzrůst je pomalý až středně rychlý a konečná velikost zůstává v zahradním měřítku. Školkařské katalogy uvádějí rozpětí od tří do zhruba osmi metrů podle stanoviště a stáří; v běžné zahradní situaci jde o strom kolem čtyř až šesti metrů výšky se štíhlou korunou dva až tři metry širokou. Mrazuvzdornost je vysoká, zdroje se pohybují od zóny 6b po odolnost kolem −32 °C, a v podmínkách České republiky nečiní přezimování potíže. Řez rostlina prakticky nepotřebuje.
Použití vychází z malé konečné velikosti. Odrůda se hodí do menších a středně velkých zahrad jako solitéra na trávníku, do předzahrádek, do sídlištní zeleně, k parkovištím a do uličních stromořadí, kde je málo místa. Uplatní se i v přírodně laděných výsadbách a v zahradách zaměřených na ptáky, protože kombinuje nektarodárný květ s dlouho vytrvávajícími plody. Dobře vypadá ve skupině s dřevinami s tmavým olistěním, proti kterým korálová barva plodů vystoupí.
Jméno Sorbus ×arnoldiana odkazuje na Arnoldovo arboretum Harvardovy univerzity, kde na počátku 20. století vznikli první kříženci mezi domácím jeřábem ptačím a čínským Sorbus discolor; popsal je zdejší dendrolog Alfred Rehder. Z Ameriky se skupina přenesla do nizozemského školkařství, které v ní hledalo stromy s neobvyklou barvou plodů — červená jeřabina je běžná, žlutá, růžová a lososová nikoli. Z těchto výběrů vzešly odrůdy jako 'Golden Wonder' se žlutými plody nebo 'Coral Beauty' a 'Coral Pink' s plody v korálových tónech. Jméno odrůdy popisuje přesně to, čím se liší od ostatních jeřábů, a je natolik výstižné, že se pod ním prodává napříč evropskými školkami.