Jedlovec kanadský 'Jeddeloh' (Tsuga canadensis 'Jeddeloh') je zakrslá odrůda severoamerického jedlovce a nejrozšířenější trpasličí forma tohoto druhu v evropských zahradách. Mateřský druh je mohutný strom stinných východoamerických lesů, vysoký přes dvacet metrů. 'Jeddeloh' si z něj bere jemné jehličí a snášenlivost ke stínu, tvar má ale úplně jiný: netvoří vůdčí výhon a zůstává nízkým plochým polštářem.
Koruna je zploštěle polokulovitá až miskovitá. Větve vyrůstají od středu ve volné spirále, stoupají v plochých patrech a jejich měkké konce se ohýbají k zemi; uprostřed zůstává nálevkovitá prohlubeň. Ploché tupé jehlice jsou půl až jeden a půl centimetru dlouhé a měkké, na líci světle zelené s modravým nádechem, na rubu se dvěma bílými pruhy. Rostou ve dvou řadách podél tenkých větévek, takže olistění působí péřovitě. V květnu raší žlutozelený přírůstek, který několik týdnů svítí proti staršímu jehličí. Drobné šišky se objevují jen výjimečně.
Barvu během roku prakticky nemění. Sníh unese, těžká vrstva ale může měkké převislé větve rozlomit, proto se u větších rostlin z prohlubně odklízí.
Stanoviště ho odlišuje od většiny prodávaných konifer: nejlépe roste v polostínu až stínu. Dopolední slunce mu prospívá, ostré odpolední slunce na jižní straně pálí jehličí. Půda má být čerstvě vlhká, propustná, humózní a mírně kyselá; vápnitou a chudou nesnáší. Nejrizikovější jsou suchá a větrná místa, kořeny jsou mělké a dlouhé sucho bývá smrtelné. Vysušující zimní vítr škodí jehličí stejně jako letní přísušek. Mrazuvzdornost je do -30 °C.
Roste pomalu a rovnoměrně, ročně pět až patnáct centimetrů, obvykle spíš při spodní hranici. Po deseti letech měří asi čtyřicet až padesát centimetrů na výšku a padesát až osmdesát na šířku, v dospělosti šedesát centimetrů až metr na výšku a metr až metr a půl na šířku. Je vždy širší než vysoký, s čímž se počítá při odstupu od chodníku. Řez nepotřebuje, převislý tvar je jeho hlavní ozdobou; zkrácení měkkých letních přírůstků snese, ze starého dřeva bez jehličí neobrazí.
Patří do stinnějších míst, kde jiné konifery selhávají: do skalek a štěrkových výsadeb v polostínu, k severním stěnám domů, pod vzrostlé listnáče, na okraj vřesoviště a do japonsky laděných zahrad. Klidnou plochu tvoří mezi kapradinami, ostřicemi, bergéniemi, rododendrony a azalkami, se kterými sdílí potřebu kyselé vlhké půdy. Pro pomalý růst se osvědčuje na hrobech a v atriích. V nádobě se pěstuje běžně, potřebuje ale velký květináč, kyselý substrát a zálivku i v zimě, protože jehličí odpařuje vodu po celý rok.
Odrůda byla nalezena roku 1950 v oblasti Jeddeloh u Oldenburgu v Dolním Sasku. Původní rostlina rostla na německém hřbitově a do prodeje ji uvedla firma Jeddeloh. Mezi zakrslými jehličnany patří k nejčastěji množeným, protože se dobře řízkuje a tvar drží spolehlivě. Mateřský druh pochází ze severovýchodu Ameriky, kde jeho porosty dlouhodobě ničí invazní savý hmyz; v evropských zahradách se tento škůdce zatím neprojevuje.