Jedle kavkazská (Abies nordmanniana) je z jedlí v nabídce největší a do malé zahrady nepatří. V zahradách a parcích dorůstá 25 až 30 m výšky a 6 až 10 m šířky, v kavkazských horách kolem 60 m. Jedle korejská, druhý základní druh rodu v sortimentu, končí na 8 až 15 m.
Zamlada roste pomalu a hustě, potom zrychlí a roční výhony dosahují až 50 cm. Ve třiceti letech měří přes 10 m. S místem je proto třeba počítat od začátku: stromek, který v prvních letech skoro stojí, se později rozroste do výšky i do šířky.
Koruna je zprvu kuželovitá, s větvemi v pravidelných přeslenech, a na volném místě zůstává zavětvená až k zemi; staré stromy se zužují do sloupu s plochým vrcholem. Jehlice měří 1,5 až 3,5 cm, líc mají leskle tmavě zelený, na rubu dva bělavé proužky. Na spodku větvičky se rozčesávají do stran, nahoře míří dopředu a větvičku zakrývají. Jsou tupé, nepíchavé a po uříznutí drží několik týdnů, což z druhu udělalo jeden z hlavních evropských vánočních stromků. Pupeny pryskyřici nemají, u jedle korejské jsou jí naopak obalené. Šišky dorůstají 10 až 16, výjimečně 20 cm, ze zelenožluté přecházejí do hnědé, vyčnívají z nich ohrnuté podpůrné šupiny a sedí na nejvyšších větvích starších stromů. Kdo chce šišky ve výšce očí, najde je u jedle korejské, která je nese už metrová.
Mrazuvzdornost je do -25 °C. Vážnější než zimní minima jsou pozdní mrazy: největší škody vznikají koncem května na čerstvě vyrašených výhonech. Mrazové kotliny a úpatí svahů jsou proto nevhodné. Doba rašení se mezi jednotlivými stromy liší o dva až tři týdny.
Půdu potřebuje hlubokou, čerstvou a živnou, nejlépe písčitou hlínu kyselou až neutrální; vápno snáší. Zamokření nesnáší a v jílu roste špatně. Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost. Kratší sucho přečká lépe než jiné jedle, na mělkých suchých půdách ale roste špatně a horká suchá léta jí nesvědčí. Do kontinentálně teplé a suché polohy se lépe hodí jedle ojíněná. Snese stín, jen v něm řídne.
Na výhonech se objevují korovnice, třebaže méně než u jedle bělokoré. Na místech po listnáčích ji ojediněle napadá václavka, z dalších chorob kořenovník a Phytophthora cinnamomi. Zvěř ji silně okusuje. Dožívá se 500 až 700 let, kdežto jedle Fraserova a Veitchova jsou v kultuře krátkověké. Odvozené odrůdy 'Pendula', 'Blue Giant' a 'Starker's Dwarf' mají vlastní vzrůst a rozměry tohoto popisu pro ně neplatí.
Druh nese jméno Alexandra von Nordmanna (1803–1866), profesora v Oděse, který jedli našel roku 1836 v Adžárii. Christian von Steven ji roku 1838 popsal jako Pinus nordmanniana, do rodu Abies ji roku 1841 převedl Édouard Spach. Do západní Evropy se dostala ve čtyřicátých letech 19. století a v Čechách byla poprvé vysazena roku 1845 na Sychrově. Vedle jména jedle kavkazská se používá jedle Nordmannova a lidově nordmanka. Turecké populace bývají oddělovány jako poddruh equi-trojani.