Jedle bělokorá 'Pendula' (Abies alba 'Pendula') je smuteční forma domácí jedle, u níž všechny větve visí dolů a přimykají se ke kmeni. Výsledkem je štíhlý, převislý útvar, který v zahradě působí spíš jako socha než jako běžný jehličnan. Nehodí se tam, kde má zeleň vyplnit plochu nebo vytvořit clonu. Patří samostatně na místo, kam se pohled sám stočí.
Tvar nevzniká bez pomoci. Mladé rostliny jsou poléhavé a bez vedení by se rozložily po zemi nebo vytvořily nízký, nepravidelný převis. Vodicí výhon se proto přivazuje ke kůlu, a to rok co rok výš. Jakmile opora skončí, vrchol se přehne a další přírůstky už směřují k zemi. Konečnou výšku si tak určuje pěstitel: nízký kůl dá kompaktní převislou kopuli, vysoká tyč štíhlý sloup s ostrým ohybem nahoře.
Ročně přibývá kolem 30 cm, takže proměna je vidět každou sezonu a vyvazování nelze odkládat. Do stran se rostlina rozrůstá jen málo a počítat stačí zhruba se 120 cm, protože větve nevybíhají vodorovně, ale visí podél kmene. Vejde se proto i na užší místo, kde by jedle s běžnou korunou brzy překážela.
Jehlice jsou středně zelené a na silných výhonech se často ohýbají zpět, což dává visícím větvím jemně rozcuchaný povrch. Zeleň je klidná, bez modrého nebo zlatého tónu, a nejlépe vynikne proti světlé zdi, nad vodní hladinou nebo uprostřed nízkého trávníku. Kolem sebe potřebuje volný prostor, aby převislý obrys nezanikl mezi keři; v nízké výsadbě trvalek je vidět celý, od paty až po ohnutý vrchol.
Půdu potřebuje humózní a vlhčí, která v létě nevysychá, ale ani nezůstává rozbahněná. Polostín snáší dobře. Na suchém, rozpáleném stanovišti a ve znečištěném ovzduší strádá. Nejzranitelnější chvílí roku je rašení: čerstvé výhony umí spálit pozdní jarní mráz, a proto se vyhýbá mrazovým kotlinám. Proti 'Pyramidalis', sloupovité odrůdě téhož druhu, která roste vzpřímeně bez vedení, vyžaduje 'Pendula' trvalou péči o oporu, výměnou za tvar, který si každý zahradník vymodeluje po svém.
Odrůda vznikla jako semenáč, který se objevil ve Francii kolem roku 1835. Do obchodu v Severní Americe se dostala kolem roku 1891 a od té doby se pěstuje na obou stranách oceánu jako převislá forma jedle bělokoré.