Javor klen 'Leopoldii' (Acer pseudoplatanus 'Leopoldii') je zdravý, středně velký až velký strom se širokou, pyramidální až vejčitou korunou, hustou až polootevřenou. Dorůstá 14 až 20 m výšky a 10 až 15 m šířky. Proti zelenému druhu, který dosahuje 25 až 30 m, je menší a roste středně rychle. Malým stromem se tím nestává: 'Brilliantissimum' končí na 4 až 7 m a 'Esk Sunset' roste ze všech klenů nejpomaleji.
Pěstuje se pro list. Zelená čepel o velikosti 12 až 20 cm, pětilaločná a pilovitá, je hustě postříkaná a tečkovaná bílou a žlutou a kresba se list od listu mění. Řapíky jsou purpurově červené. Mladý list raší růžově a během léta přejde do bílo-žlutého stříkání, které už vydrží do podzimu. V tom je rozdíl proti 'Brilliantissimum', jehož lososově růžové rašení po několika týdnech zezelená do jedné barvy. 'Esk Sunset' má mramorování krémové a růžové a k němu purpurový rub; u 'Leopoldii' zůstává rub zelený. Na podzim list žloutne.
Pestrost je stálá. U panašovaného mléče 'Drummondii' často vyrůstají čistě zelené výhony, které je nutné vyřezávat, kdežto 'Leopoldii' takové zpětné výhony netvoří.
Květ na vzhledu nic nemění. Žlutozelené převislé hrozny se objevují v dubnu a květnu s rašícím listem a zelené nažky měří 3 až 3,5 cm.
Odolnost vůči větru je vysoká, a to i na pobřeží; strom snese slanou tříšť i znečištěné ovzduší. Půda může být jakákoli, kyselá i vápnitá, a krátké zaplavení stromu neublíží. Kořen jde do hloubky. Dvě omezení je dobré znát předem. Zadláždění 'Leopoldii' nesnáší, ačkoli zelenému druhu částečné zadláždění nevadí; do chodníku nebo na parkoviště tedy nepatří. A nemá ráda sucho, takže na lehké půdě potřebuje v prvních letech po výsadbě zálivku. Z chorob se na ní jako na každém klenu může objevit dehtová skvrnitost listů a po horkých létech sazná nemoc kůry.
Mrazy snáší 'Leopoldii' do -34 °C, stejně jako zelený klen. Řez odrůda snáší a korunu lze tvarovat; nejšetrnější je zásah v létě, kdy má klen plný list a rány nemokvají mízou.
Prodává se jako vysokokmen do parku, aleje, velké zahrady a na hřbitov, jako solitéra, také do pobřežních a průmyslových oblastí. Světlá, bíle a žlutě tečkovaná koruna nejlépe vynikne před tmavým pozadím jehličnanů nebo zelenolistých stromů.
Odrůdu vyšlechtil Domien Vervaene v belgickém Gentu roku 1864 a pojmenoval ji po králi Leopoldovi. Pěstuje se tedy přes půldruhého století a z parků a alejí nezmizela. Botanicky spadá do formy variegatum, kam se řadí i stejně zbarvené odrůdy 'Simon-Louis Freres' a 'Tricolor'. Od obou mladších pestrolistých klenů z nabídky, 'Brilliantissimum' a 'Esk Sunset', ji odlišuje především vzrůst plnorostlého stromu.