Javor klen 'Leopoldii' (Acer pseudoplatanus 'Leopoldii') je zdravý, středně velký až velký strom se širokou, pyramidální až vejčitou korunou, hustou až polootevřenou. Van den Berk i Ebben udávají shodně 14 až 20 m výšky a 10 až 15 m šířky. Český web havlis.cz píše jen o 6 až 10 m na 3 až 5 m, což je zřejmě odhad pro zahradní horizont, nikoli konečný rozměr. Proti zelenému druhu, který dosahuje 25 až 30 m, je 'Leopoldii' menší a růst má podle Van den Berk střední, ne rychlý. Malým stromem se tím nestává: 'Brilliantissimum' končí na 4 až 7 m a 'Esk Sunset' roste ze všech nejpomaleji.
Pěstuje se pro list. Zelená čepel o velikosti asi 12 až 20 cm, pětilaločná a pilovitá, je hustě postříkaná a tečkovaná světlou barvou a kresba se list od listu mění. Jakou barvou přesně, na tom se prameny neshodnou: Van den Berk uvádí bílou a žlutou, Ebben žlutou a růžovou, Bean žlutorůžovou a purpurovou, havlis.cz zelenou a bílou. Řapíky jsou purpurově červené. Mladý list raší růžově a během léta přejde do bílo-žlutého stříkání, které už vydrží. V tom je rozdíl proti 'Brilliantissimum', jehož lososově růžové rašení po několika týdnech zezelená do jedné barvy. 'Esk Sunset' má mramorování krémové a růžové a k němu purpurový rub; u 'Leopoldii' zůstává rub zelený. Podzimní barvu Ebben a havlis.cz popisují jako žlutou.
U panašovaného mléče 'Drummondii' prameny uvádějí, že často vyrůstají čistě zelené výhony a pestrost tak není stálá. 'Leopoldii' takové zpětné výhony podle havlis.cz netvoří. Stojí to ovšem na tomto jediném prameni a velkoškolky se k věci nevyjadřují, takže jistota to není.
Květ na vzhledu nic nemění. Žlutozelené převislé hrozny se objevují v dubnu a květnu s rašícím listem, zelené nažky měří 3 až 3,5 cm. Plodnost odrůdy ani míra samovýsevu doloženy nejsou.
Odolnost vůči větru je vysoká, a to i na pobřeží; Ebben přidává slanou tříšť a znečištěné ovzduší. Půdu snese jakoukoli, Ebben udává pH 5,6 až 8,2, tedy i vápnitou, a krátké zaplavení stromu neublíží. Kořen jde do hloubky. Dvě omezení je dobré znát předem. Zadláždění 'Leopoldii' nesnáší, v čemž se obě velkoškolky shodují, ačkoli zelenému druhu částečné zadláždění nevadí; do chodníku nebo na parkoviště tedy nepatří. A podle havlis.cz nemá ráda sucho. Choroby prameny u odrůdy zvlášť nepopisují a odkazují na druh, u něhož Bean jmenuje dehtovou skvrnitost a saznou nemoc kůry.
Mráz -34 °C je převod ze zóny 4 podle Van den Berk; Ebben uvádí zónu stejnou a havlis.cz totéž číslo. Řez odrůda snáší a tvarovat ji lze koncem zimy, i to však tvrdí pouze havlis.cz, silný zdroj termín nepotvrzuje a o mízotoku se nepíše nikde. Výška v deseti letech a přírůstek v centimetrech chybějí. Prodává se jako vysokokmen do parku, aleje, velké zahrady a na hřbitov, jako solitéra, také do pobřežních a průmyslových oblastí.
Odrůdu vyšlechtil Domien Vervaene v belgickém Gentu roku 1864 a pojmenoval ji po králi Leopoldovi; tak to uvádí Van den Berk. Bean klade vznik do Belgie kolem roku 1860. Botanicky patří do formy variegatum, kam spadají i stejně zbarvené odrůdy 'Simon-Louis Freres' a 'Tricolor'. Trees and Shrubs Online jí samostatné heslo nevěnuje. Jméno na kartě odpovídá zápisu obou velkoškolek. Rozpor mezi čtyřmi popisy barvy panašování zůstává nevyřešen a za základ se tu bere bílá a žlutá podle Van den Berk.