Javor dlanitolistý 'Sangokaku' (Acer palmatum 'Sangokaku') je velký keř až malý strom, který se pěstuje hlavně kvůli barvě mladého dřeva. Zatímco ostatní javory v nabídce mají svou hlavní chvíli na jaře nebo na podzim, tenhle se nejvíc ukáže v zimě, kdy po opadu listí zůstane kostra s korálově červenými letorosty. Od listopadu do března tak oživí zahradu v době, kdy barvu jinak drží jen jehličnany a stálezelené keře. Do obchodu ho kolem roku 1920 uvedl irský podnik Daisy Hill Nurseries.
Rok začíná pupeny s růžovým nádechem, z nichž se rozvíjí oranžovožlutý list s lososově růžovými okraji. Postupně přechází do svěže zelené, občas s červeným nádechem, a v létě patří mezi klidné zelené javory. Dlanitý list má pět laloků. Na podzim se barví sytě zlatožlutě až oranžově a místy přejde až do šarlatové. V květnu nese drobné červené až červenofialové květy v chocholících, kterých si málokdo všimne; z nich dozrávají křídlaté nažky.
Barva výhonů se během roku mění. V létě jsou letorosty oranžově načervenalé až zelenožluté a nijak na sebe neupozorňují. S podzimními chladny jejich barva sílí a v zimě září. Barvu nesou hlavně mladé přírůstky, starší kůra je hladká, hnědá až šedá nebo červenohnědá.
Roste vzpřímeně a tvoří hustou korunu, v mládí vázovitou, později široce vejčitou a ne vždy pravidelnou. V našich podmínkách dosahuje 4 až 6 m výšky a 3 až 5 m šířky podle stanoviště a často zůstává velkým keřem. Do menší zahrady se vejde, pokud má prostor rozrůst se i do šířky.
Mezi javory s barevnou kůrou má v nabídce jediného souseda, 'Bihoo'. Ten má výhony zlatožluté až oranžové, raší výrazně později a zůstává menší, kolem 2 až 3 m. Obě odrůdy se často sázejí k sobě a každá dodá zimní kostře zahrady jiný tón. Proti zelenolistým javorům, jako je 'Osakazuki' nebo 'Seiryu', je 'Sangokaku' volbou pro toho, komu jde víc o zimu než o podzim.
Přímé letní slunce po celý den mu nesvědčí. Po zakořenění a s pravidelnou zálivkou zvládne půl dne na slunci, nejlépe ranním, v poledne ale potřebuje stín. Vadí mu těžký jíl a zamokření a na větrném místě trpí, proto se mu nejlépe daří v závětří. Javory s barevnými výhony jsou navíc náchylnější k moniliové spále.
Řez se omezuje na odstranění suchých větví a občasné tvarování, vždy v létě v plném listu, protože koncem zimy javor z ran roní mízu. Zimu snese do -23 °C. Uplatní se jako solitéra v malé i velké zahradě, v parku, na patiu a v mládí i v nádobě.