Javor dlanitolistý 'Bihoo' (Acer palmatum 'Bihoo') je vzpřímený, silně rostoucí keř, jehož hlavní ozdobou je barevné dřevo. Na podzim a v zimě mají silnější větve sytě zlatožlutou až oranžovou kůru a tenké větvičky na koncích šarlatovou. Keř bez listí tak svítí teplými tóny od opadu až do jara.
Barva dřeva se s věkem mění. Nejvíc oranžové mají mladé výhony; s přibývajícími lety oranžová ustupuje a zhruba čtyřleté dřevo je už světle žluté. Na podzim převládá oranžová, k zimě se celek posouvá do žluté.
Neobvyklé je jaro. Raší nejpozději ze všech známých odrůd japonského javoru, někdy až o několik týdnů později než ostatní. Kdo ho vidí holého v době, kdy sousední javory už mají listy, nemusí se bát, že keř přes zimu uhynul.
List je laločnatý, 5 až 10 cm velký a svěže zelený, v pozdním létě se žlutými tóny. Drobné červené květy, které se objevují v květnu, zůstávají skryté. Na podzim se listy na povrchu koruny barví nejdřív žlutě a pak přecházejí do oranžové, lososově růžové až šarlatové, kdežto listy uvnitř koruny jen zežloutnou.
V našich podmínkách dorůstá 2 až 3 m výšky a 1,5 až 2 m šířky. Roste rychle a za deset let může mít kolem 3 m. Na rozdíl od rozložitých javorů zůstává úzký, takže se vejde i k domu nebo ke vstupu.
V nabídce tvoří dvojici se 'Sangokaku'. Ten má zimní výhony korálově červené, v létě zelený list a dorůstá 4 až 6 m, je tedy výrazně vyšší. 'Bihoo' je menší a teplejšího odstínu; dobře se hodí do popředí před 'Sangokaku', kde se zlatooranžové a červené pruty v zimě navzájem podtrhnou.
Slabinou je list v létě. Odrůda je náchylná k padlí a na listech se může objevit i skvrnitost. Riziko snižuje stanoviště, kde vzduch dobře proudí a list po dešti rychle oschne. Jako ostatní javory s barevnými výhony může trpět moniliovou spálou.
Řez nepotřebuje. Poškozenou větev je lepší odstranit v létě v plném listu, protože od konce zimy javor z ran roní mízu. Zimní mrazy snáší do -26 °C. Hodí se jako solitéra pro zimní efekt, k terase nebo do výsadby, která se má v zimě dobře prohlížet z okna.
Odrůda vznikla jako semenáč u japonského sběratele-amatéra a poprvé se objevila v roce 1993. Do Evropy ji kolem roku 2004 přivezla francouzská firma Maillot Bonsai, která ji začala množit na základě licence. V evropských zahradách je tedy poměrně nová a s její barvou dřeva se tu pracuje teprve dvě desetiletí. Nejčastěji se sází ve dvojici se 'Sangokaku', protože žlutooranžové a korálově červené výhony spolu v zimě vytvoří barevnou kompozici bez jediného listu.