Jasan úzkolistý 'Raywood' (Fraxinus angustifolia 'Raywood') je středně velký opadavý strom z čeledi olivovníkovitých, pěstovaný především pro podzimní zbarvení listu, které je v rámci rodu neobvyklé. Botanicky bývá řazen i pod poddruh oxycarpa, v obchodě se objevuje pod oběma jmény.
Koruna je v mládí vzpřímeně vejčitá, později se rozšiřuje do zaobleného, mírně nepravidelného tvaru s výše nasazenými hlavními větvemi. Habitus je vzdušný a světlý, což je u jasanů typické: pod korunou zůstává dost světla i pro podrost. Listy jsou lichozpeřené, složené z pěti až devíti úzce kopinatých, pilovitých lístků; proti jasanu ztepilému jsou znatelně užší a jemnější, takže celý strom působí méně hrubě. Přes léto jsou lesklé, tmavě zelené. Zbarvení začíná v říjnu a probíhá rychle: list přechází přes purpurovou do vínově červené a temně fialové, u některých jedinců až do barvy blízké bordó. Zbarvení nastupuje později než u javorů a bývá tak posledním výrazným podzimním prvkem v zahradě. Květy jsou nenápadné, bez okvětí, rozvíjejí se před rašením listů a nemají okrasnou hodnotu.
Sezonní průběh je pozdní na obou koncích. Strom raší až v květnu, list drží dlouho a shazuje jej krátce po vybarvení, obvykle v druhé polovině listopadu. Růst je v mládí rychlý, s věkem se výrazně zpomaluje.
Stanoviště vyhovuje slunné a otevřené; ve stínu se koruna prořeďuje a zbarvení je slabší. Půdu snáší v širokém rozpětí, včetně vysychavých, jílovitých a zásaditých; z původního areálu úzkolistých jasanů v jižní Evropě a Malé Asii si nese dobrou snášenlivost sucha a vápna. Zvládá i městské podmínky, zasolení a vítr. Mrazuvzdornost je pro české poměry dostatečná, zhruba do −20 °C; v nejchladnějších polohách může mladé dřevo v tuhé zimě namrzat.
Konečná velikost je dvanáct až patnáct metrů výšky, v optimálních podmínkách i více, při šířce koruny šesti až devíti metrů. Jde tedy o strom do větších zahrad, parků a alejí, nikoli do malého pozemku.
Ke kultivaru patří dvě informace, které je poctivé uvést. První je takzvané chřadnutí odrůdy 'Raywood', popsané v Austrálii i v Evropě: u starších stromů dochází k postupnému odumírání konců větví, k opalu listů a k předčasnému opadu, zvlášť v horkých a suchých polohách. Druhou je nekróza jasanu, houbové onemocnění, které v Evropě zásadně poškodilo porosty jasanu ztepilého. Úzkolisté jasany jsou k němu vnímavé rovněž, byť podle části pramenů méně; údaje se rozcházejí a jednoznačný závěr zatím k dispozici není. V oblastech se silným výskytem choroby jde proto o riziko, které je vhodné zvážit před výsadbou. Praktickou vlastností je i sklon starších stromů k vylamování silnějších větví ve vichřici.
V zahradě a v krajině se odrůda uplatní jako solitéra na velké ploše, kde je podzimní barva vidět z odstupu, dále ve stromořadích, v parcích, na velkých pozemcích a ve výsadbách podél komunikací. Pro sídelní zeleň je zajímavá kombinací suchovzdornosti a barvy. Sází se s vymezeným prokořenitelným prostorem, protože v utužené půdě chřadne rychleji. Vhodnými partnery jsou dřeviny s odlišným podzimním tónem — habr, javor babyka, dřín — proti nimž tmavě vínové olistění vynikne.
Odrůda vznikla náhodou. Kolem roku 1910 byl ve školce v Aldgate v Adelaidských vrších v Jižní Austrálii mezi řadou semenáčů jasanu nalezen jedinec s nezvyklým vínově zbarveným podzimním listem. Byl vysazen na blízké usedlosti Raywood, po níž nese jméno, a odtud se rozmnožil roubováním. Do Británie se dostal až v roce 1928 a v Evropě se rozšířil během dvacátého století jako parkový a uliční strom. Anglické obchodní jméno claret ash odkazuje na claret, tedy tradiční britské označení červeného vína z Bordeaux. Kultivar je tak jedním z mála běžně pěstovaných evropských dřevin, jejichž zahradní kariéra začala na jižní polokouli.