Jalovec šupinatý 'Blue Star' (Juniperus squamata 'Blue Star') je zakrslá polštářovitá odrůda, která se řadí k nejprodávanějším jalovcům v evropském sortimentu. Rozhodující je u ní barva: ocelově modrá až stříbřitě modrá, sytá po celý rok, bez zeleného odstínu, kterým se vyznačuje většina ostatních nízkých jalovců.
Habitus je nízko navršený, široce polokulovitý až nepravidelně polštářovitý. Výhony jsou krátké, tuhé a hustě rozvětvené, nepřevisají a skládají kompaktní hmotu bez mezer; starší rostliny se ve středu mírně zvedají a obrys zůstává zhruba kruhový. Olistění je šídlovité, tedy nikoli šupinovité, jak by název druhu napovídal: jehlice jsou 6 až 10 milimetrů dlouhé, uspořádané v trojčetných přeslenech, navzájem se překrývají a na svrchní straně nesou výrazný bílý pruh, který dává celé rostlině stříbřitý povlak. Druh je dvoudomý a plodí drobné bobulovité šištice s jediným semenem, které dozrávají do modročerné; u této nízké odrůdy se objevují jen vzácně a okrasnou roli nemají.
Sezonní průběh je nevýrazný, což je u této odrůdy výhoda: modrá barva vydrží od jara do zimy a na rozdíl od plazivých jalovců polehavých v letním žáru nehnědne. Nové přírůstky jsou v květnu o tón světlejší, téměř bělavě modré, a s vyzráváním ztmavnou. Přes zimu se k modré přidává fialový až vřesově nafialovělý odstín, který na jaře zmizí.
Stanovištěm je plné slunce. V polostínu rostlina žije, ale olistění řídne, polštář se rozvolní a modrá barva ztrácí sytost. Půdě stačí obyčejná zahradní zemina, mírně vlhká a dobře propustná; rostlina se přizpůsobí i chudé, písčité nebo kamenité půdě a reakci od kyselé po slabě zásaditou. Zásadní podmínkou je odvodnění, protože zamokřenou půdu a stojící vodu v zimě odrůda nesnáší a reaguje hnilobou kořenů. Zavedená rostlina snáší sucho. Mrazuvzdornost se v podkladech udává různě: americké zdroje řadí odrůdu do zóny 4, tedy pod -30 °C, české školky uvádějí opatrněji -23 až -26 °C. Pro polohy západních Čech je to v obou případech dostatečné.
Růst je pomalý. Po pěti letech měří rostlina zhruba 30 centimetrů, což odpovídá přírůstku přibližně 5 až 8 centimetrů ročně, převážně do šířky. Konečná velikost se v jednotlivých zdrojích liší podle doby pěstování: české školky udávají 0,5 až 0,9 metru výšky při šířce kolem 0,8 metru, botanické zahrady u starých exemplářů až 1 metr výšky a 1,2 metru šířky. Tvar drží rostlina sama, řez k udržení habitu není potřeba. Zkrácení mladých olistěných výhonů snáší, staré bezlisté dřevo ale neobráží, takže rozvalený nebo prosvětlený polštář se zpětným řezem zahustit nedá. Ve vlhkých a chladných jarech se na výhonech objevuje odumírání konců (Phomopsis, Kabatina), v hustém porostu bez pohybu vzduchu a v suchém žáru pak svilušky, méně často mšice a rzi.
Uplatnění má odrůda tam, kde se ocení malý rozměr a barva: do skalek a suťových výsadeb, na vřesoviště, do korýtek, nádob a truhlíků, na okraje zídek, k obrubám cestiček a jako barevný kontrast v předzahrádkách. Pro plošné výsadby se počítají tři až čtyři rostliny na m2. Modrá barva funguje proti tmavě zelenému jehličí, proti šedému kameni a ve dvojici s trávami, vřesy a nízkými tavolníky se žlutolistými odrůdami. Protože rostlina zůstává trvale nízká a nerozlézá se výběžky, hodí se i do malých zahrad a mezi trvalky, kde jiné jalovce svou plochou vadí.
Odrůda vznikla v Nizozemsku jako čarověník, tedy hustě zavětvený výhon s odchylným růstem, na starší odrůdě 'Meyeri'. Do obchodu byla uvedena v roce 1964 a od té doby se z ní stal jeden z nejčastěji pěstovaných zakrslých jalovců na světě. Jméno odkazuje na ocelově modré zbarvení. Druhové jméno squamata znamená šupinatý a týká se odlupující se kůry, nikoli olistění, které je u tohoto druhu šídlovité. Planý jalovec šupinatý roste v horách od Afghánistánu přes Himálaj po Čínu a Tchaj-wan. Britská Královská zahradnická společnost jí udělila ocenění za zahradní hodnotu.