Jalovec šupinatý 'Blue Carpet' (Juniperus squamata 'Blue Carpet') je mezi šesti odrůdami druhu ve srovnání jediný skutečný koberec: plochý, široký a hustý, s tuhými výhony rozloženými do stran a lehce zdviženými. Nejmladší výhony jsou měkké a na koncích se mírně sklánějí. Zda poléhavé větve při styku s půdou koření, prameny neuvádějí.
Šířkou sousedky převyšuje s odstupem. V deseti letech má 30 až 50 cm na výšku a 200 cm napříč; polský školkařský katalog píše asi 50 na 200 cm, web školkaře Havlise obvyklou výšku 30 až 50 cm a šířku v rozpětí 50 až 200 cm. 'Dream Joy' se za stejnou dobu rozloží na 140 až 150 cm, 'Blue Swede' na 100 až 130 cm, 'Holger' na 100 cm a polokulovitý 'Blue Star' na 50 až 70 cm. 'Meyeri', ze které 'Blue Carpet' vzešel, jde opačným směrem a v deseti letech měří 150 cm na výšku.
Údaje o konečné velikosti do sebe nezapadají. Britská encyklopedie Trees and Shrubs Online uvádí 30 na 150 cm a univerzita v Connecticutu 30 na 120 cm, obojí méně, než kolik polský katalog připisuje desetileté rostlině. Týž katalog počítá s cílovou výškou 50 až 100 cm. Údaj arboreta Purdue o 240 až 360 cm výšky je zjevná chyba a do srovnání převzat nebyl. Při plánování plochy tak dává smysl vycházet z vyššího čísla, tedy ze dvou metrů na rostlinu.
Stejně nejednotné je tempo. Polský katalog označuje odrůdu za rychle rostoucí, australská databáze Hortflora za pomalu rostoucí. Rozpětí 15 až 30 cm za rok není měření, pouze růstová kategorie, do níž odrůdu zařadila americká společnost pěstitelů jehličnanů. Polský katalog k tomu dodává, že v příznivých podmínkách se koberec rozrůstá přes míru a že snáší řez; u cesty nebo vedle drobných skalniček je tedy třeba s nůžkami počítat.
Jehlice jsou sytě modré až stříbřitě modrošedé s voskovým povlakem, šídlovité, zahnuté, asi 3 až 4 mm dlouhé, v přeslenech po třech a pichlavé. Délkou odpovídají mateřské 'Meyeri', kdežto 'Blue Star' má 6 až 10 mm a 'Blue Swede' 6 až 8 mm. V zimě dostává olistění purpurový nádech; uvádí to arboretum Purdue a o jarním návratu barvy nepíše. 'Blue Star' podle univerzity v Connecticutu zůstává jasně modrý po celý rok, což je vedle tvaru druhý rozdíl mezi oběma mutacemi téže matky.
Od 'Blue Swede' se 'Blue Carpet' odlišuje špatně a je poctivé to říct. Obě odrůdy jsou stříbřitě modré s voskovým povlakem, obě pokryvné a obě kolem 50 cm vysoké. Doložený rozdíl je v šířce, 200 proti 100 až 130 cm, v délce jehlic a v tom, že 'Blue Swede' je popisován jako keř, který s věkem ztrácí pravidelnost, kdežto 'Blue Carpet' jako plochý koberec.
Mrazuvzdornost -34 °C je převod ze čtvrté klimatické zóny, do které odrůdu řadí Havlis ve své tabulce i arboretum Purdue. V textu téže Havlisovy stránky stojí -40 °C, polský katalog je naopak opatrnější se zónou 5a, která odpovídá -29 °C. Havlis dále uvádí, že rostlina snáší sucho, chudé i vápenité půdy a znečištěné ovzduší, nikoli však zamokření.
Hnědnutí starých jehlic uvnitř keře, známé u 'Meyeri', u této odrůdy žádný pramen výslovně nepopisuje; univerzita v Connecticutu ho zmiňuje pro druh jako celek, a jako vlastnost 'Blue Carpet' ho tedy tvrdit nelze, vyloučit také ne. Použití odpovídá rozměru: půdní pokryv, svahy a náspy, velké plochy v parcích a veřejné zeleni, skupiny. Plody, pohlaví klonu, barva rašení ani chování pod sněhem dohledány nebyly.
Odrůda vznikla jako větevní mutace na rostlině 'Meyeri' v nizozemském Boskoopu. Nalezl ji kolem roku 1970, v každém případě před rokem 1972, školkař J. Schoemaker; polský katalog píše příjmení takto, australská Hortflora ve tvaru Shoemaker. Anglické blue carpet znamená modrý koberec a popisuje tvar i barvu. Název na kartě se shoduje se všemi prameny a žádné synonymum doloženo není. Ze stejné matky pochází i 'Blue Star', nalezený kolem roku 1950 jako čarověník v Reeuwijku; obě odrůdy tak mají společný původ a liší se tvarem.