Jalovec prostřední 'Old Gold' (Juniperus media 'Old Gold') je kompaktní zlatý jalovec ze skupiny pfitzerových jalovců, do níž patří také zelená 'Pfitzeriana' a zlatá 'Pfitzeriana Aurea'. Vznikl jako mutace právě na 'Pfitzeriana Aurea' a proti ní je nižší, hustší a zlatější.
Keř je rozkladitý a hustý, s plochým vrcholem. Měkké větve vystupují ze středu šikmo vzhůru zhruba pod úhlem 45°, rozkládají se v patrech do šířky a jejich konce se lehce ohýbají. Olistění je drobné a šupinovité, nasedá na tenké oblé větévky; silné letorosty nesou i odstávající šídlovité jehlice.
Barva je sytě žlutá až bronzově zlatá a nese ji celá rostlina, jen větévky hluboko uvnitř keře zůstávají tmavě zelené. Mladé výhony raší zlatožlutě a stárnutím tmavnou do starozlatého tónu s bronzovým nádechem. Na slunci se nespaluje. S příchodem chladu přejde do bronzově zlatého odstínu a v něm vydrží až do jarního rašení. Tím se liší od 'Pfitzeriana Aurea', která k zimě zezelená. V polostínu žluť bledne, keř zelená a patra se vytahují.
Roste pomalu a víc do šířky než do výšky. V deseti letech měří kolem 40 cm na výšku a 100 cm na šířku, dospělý keř obvykle dosahuje 50 až 100 cm výšky a 150 až 250 cm šířky. Při výsadbě je proto třeba nechat mu prostor do stran. Řez snáší dobře, včetně silnějšího zkrácení a tvarování, pokud na větvi zůstane olistěná část; holé dřevo bez šupin už znovu nezezelená.
Patří na plné slunce nebo na místo s několika hodinami přímého světla. Na půdu je nenáročný: poradí si s pískem i hlínou, s kyselým i vápnitým podkladem, se suchem, zasolením a městským prostředím. Nesnese jen trvale mokrou půdu. Kořeny má mělké a přesazování snáší špatně, místo je tedy dobré vybrat napoprvé. Zimy snáší bez ochrany, mrazy vydrží do -34 °C.
Uplatní se jako půdní pokryv na svazích a náspech, na skalkách, ve skupinách dřevin i v nádobě. Teplá zlatá barva vynikne proti tmavým tisům, borovicím a modrým jalovcům a plochý rozkladitý tvar dělá protiváhu sloupovitým dřevinám. Do úzkého pruhu podél cesty se kvůli šířce nehodí, tam by se z udržovacího řezu stala každoroční povinnost.
Odrůdu objevili v polovině padesátých let ve školce F. J. Grootendorst v nizozemském Boskoopu jako samovolnou mutaci na zlatém jalovci 'Pfitzeriana Aurea'; na trh přišla roku 1958. Celá skupina pfitzerových jalovců vznikla křížením jalovce čínského s chvojkou klášterní. Jméno 'Old Gold', staré zlato, vystihuje sytý zlatý tón s bronzovým nádechem. Od mateřské rostliny si odrůda dodnes drží nižší vzrůst, hustší větvení a barvu, která v zimě nevybledne.