Jalovec položený 'Nana' (Juniperus procumbens 'Nana') je zakrslá odrůda japonského jalovce a v sortimentu nízkých konifer představuje jiný typ rostliny než plazivé odrůdy severoamerického jalovce polehavého. Základní druh roste v Japonsku, na písčitých a skalnatých pobřežích jižních ostrovů, a v některých pojetích se vede jako varieta jalovce čínského pod jménem Juniperus chinensis var. procumbens. Odrůda 'Nana' je jeho výrazně zmenšená forma s krátkými internodii a hustým rozvětvením.
Tvar je polštářovitý. Silné hlavní výhony se rozbíhají od středu šikmo vzhůru a k zemi, postranní krátké větvičky se skládají na sebe do plochých vějířů a s věkem vzniká hustý, nepravidelně vyklenutý polštář, který ve středu narůstá do výšky, zatímco okraje dál přepadají do stran. Olistění se skládá výhradně z jehlic juvenilního typu; šupinovité listy se na této odrůdě netvoří. Jehlice jsou čárkovitě kopinaté, ostře zašpičatělé, 6 až 8 milimetrů dlouhé a vyrůstají v přeslenech po třech. Barva je modrozelená s bělavým pruhem na líci, na dotek jsou jehlice tvrdé a pichlavé, což je proti hebkému olistění plazivých jalovců zřetelný rozdíl. Šišticovité plody se u odrůdy tvoří výjimečně.
Přes rok drží rostlina svou modrozelenou barvu bez větších změn, s poklesem teplot se do ní ale přidává purpurový až bronzový nádech, který je patrný především na starších jehlicích ve spodních vrstvách polštáře. V zimě proto porost mírně ztemní, aniž by ztratil olistění. Nový přírůstek v květnu a červnu je světlejší a živěji zelený a po několik týdnů vytváří dvoubarevný efekt proti staršímu olistění.
Stanovištěm je slunce až lehký polostín; v hlubším stínu se polštář rozvolní a vnitřek prosvítá. Půda má být propustná a spíše lehká, uvádí se mírně kyselá reakce, ale odrůda roste i v neutrální zemině. Trvale mokrý podklad a zamokření v zimě jsou hlavní příčinou úhynu, zatímco letní sucho zavedené rostliny snášejí. Údaje o mrazuvzdornosti se rozcházejí: americké zdroje řadí odrůdu do zóny 4, tedy asi -29 °C, evropské školky jsou opatrnější a uvádějí odolnost přibližně do -23 °C. Ve vyšších a otevřených polohách se proto doporučuje spíš chráněné místo než volná plocha, zejména u rostlin v nádobách.
Vzrůst je pomalý. Roční přírůstek se pohybuje mezi 5 a 15 centimetry, převážně do stran. Konečná výška bývá 20 až 30 centimetrů, u velmi starých rostlin i víc, jak polštář narůstá vrstvením; do šířky se rostlina rozkládá na 1,5 až 3 metry. Řez odrůda snáší a v olistěné části se dá tvarovat, do bezlistého starého dřeva se ale neřeže, protože z něj jalovce neobrážejí. Pro plošnou výsadbu se počítají dvě až tři rostliny na metr čtvereční.
V zahradě se odrůda používá jinak než plazivé jalovce. Vyklenutý polštář dobře působí jako solitéra ve skalce, na terasové zídce nebo na hraně schodiště, odkud větve volně přepadají, a v nádobách na terasách. Pichlavé olistění ji předurčuje k výsadbám mimo cesty a místa k sezení. Jde o klasickou dřevinu japonských zahrad a jednu z nejčastěji používaných rostlin pro bonsaje, protože snáší časté zkracování v olistěné části, drátování a pěstování v malém objemu substrátu. Ve výsadbě se kombinuje s nízkými travinami, rozchodníky a kameny, kde vyklenutý tvar vynikne proti vodorovným plochám. Pro krytí velkých souvislých ploch se ale nehodí: porost se zapojuje pomalu, ve stáří se nerovnoměrně zvedá a jednotlivé rostliny se v ploše dál poznají.
Druh pochází z Japonska a odrůda 'Nana' se tam pěstovala dávno předtím, než se dostala do Evropy a Ameriky. Americká databáze konifer uvádí, že první rostliny dovezl z Japonska Arthur Hill ze školky D. Hill Nursery v Dundee ve státě Illinois a že se v katalogu objevily roku 1904 pod jménem Juniperus japonica 'Nana'; jiné zdroje kladou zavedení do pěstování až do roku 1922, takže datum není jednoznačné. Jméno procumbens znamená v latině položený a nana je zakrslá. V Japonsku patří rostlina mezi tradiční materiál pro bonsaje a pod názvem sonare se objevuje i ve starších zahradnických pramenech.