Jalovec polehavý 'Wiltonii' (Juniperus horizontalis 'Wiltonii') je stará modrá plazivá odrůda, v obchodě rozšířená také pod jménem 'Blue Rug'. Výhony se nezvedají ani na koncích, leží na podkladu po celé délce a s krátkými postranními větévkami skládají hustý trvalý koberec. Porost tak zůstává opravdu plochý a věrně obkreslí tvar svahu, zídky nebo kamene, přes který se přelévá.
V deseti letech měří jen 2 až 10 cm na výšku, do šířky se ale rozběhne na 200 až 300 cm. Šlahouny se ročně prodlouží o 18 až 25 cm a kde se dotknou půdy, snadno zakoření, takže se plocha zapojuje rychle a dobře drží zeminu. Starší porost se navrstvením větví zvedne na 10 až 20 cm, výš už nejde. Pro souvislý pás stačí dvě rostliny na metr čtvereční.
Olistění je stříbřitě modré až modrošedé. Převládají drobné přitisklé šupiny, ostře zašpičatělé a jen mírně odstávající, jehlicovité olistění tvoří v porostu malý podíl. Bělavý voskový povlak dodává rostlině stříbřitý lesk, nejlépe viditelný v šikmém světle. S nástupem mrazů se barva lehce posune k fialové, hlavně na osluněných místech; změna je mírná a u části rostlin téměř nepostřehnutelná. Klon je samičí a starší rostliny nesou modré ojíněné plody velikosti hrášku.
Hustý koberec vytvoří jen na plném slunci, v polostínu šlahouny prořídnou a mezi nimi prosvítá zem. Půda má být lehká a propustná, suchá až mírně vlhká, kyselá i vápnitá. Mokré a ulehlé místo je pro tuto odrůdu zhoubné, kořeny v něm hnijí. Mráz do -29 °C, vítr, městské prostředí ani posypová sůl jí nevadí, a proto obstojí i v pásech mezi dlažbou a obrubníkem.
S věkem může starý koberec ve středu prořídnout a vyholit se. Takové místo se zpětným řezem nezahustí, protože z bezlistého dřeva tento jalovec neobrazí. Stříhají se proto jen olistěné konce šlahounů tam, kde přerůstají přes obrubník nebo do trávníku.
Nejlépe se uplatní na velkých plochách, kde nad ni nemá nic přerůstat: na svazích a náspech, které zpevní proti erozi, místo trávníku na suchých a chudých místech, podél cest a parkovišť, na hraně terasových zídek, odkud šlahouny volně přepadají, ve skalce, ve vřesovišti, na hrobech a v mělkých nádobách. Mezi bujné trvalky se nehodí, ty ji přestíní a zarostou. Pochozí plochou není, sešlapáním se větévky trvale poškodí.
Odrůda pochází z přírody. Roku 1914 ji na ostrově Vinalhaven u pobřeží státu Maine našel Jacob C. van Heiningen ze školky South Wilton Nurseries v Connecticutu a podle jejího sídla dostala jméno 'Wiltonii'. Planý jalovec polehavý roste v Severní Americe od Aljašky po severní státy USA, na skalních plotnách a písčinách. Za víc než sto let pěstování se 'Wiltonii' stala měřítkem, s nímž se porovnávají novější modré plazivé odrůdy.