Jalovec polehavý 'Golden Carpet' (Juniperus horizontalis 'Golden Carpet') je zlatožlutá mutace odrůdy 'Wiltonii'. Většina žlutých jehličnanů roste vzhůru nebo alespoň šikmo, tady se žlutá barva pojí s růstem těsně při zemi. Výhony leží na zemi celou délkou, jen jejich konce a postranní větévky se mírně zvedají, a kde se dotknou půdy, snadno zakoření.
Žlutá je celá rostlina. Na plném slunci je olistění sytě zlaté a nespaluje se, v polostínu a uvnitř porostu přechází do žlutozelené. Drobné, jemné a ostře zašpičatělé listy těsně přiléhají k výhonům. Nejsvětlejší je jarní přírůstek v květnu a červnu, kdy plocha působí skoro citronově. Na podzim barva ztmavne a v mrazech se do ní přimíchají meruňkové až bronzové odstíny, které vydrží do jara; nový přírůstek pak žluť obnoví.
V deseti letech měří 10 až 15 cm na výšku a 130 až 150 cm na šířku. Výška zůstává i později do 20 cm, šířka se postupně rozšíří na 150 až 200 cm. Ročně přibude 10 až 15 cm do stran, méně než u modrých odrůd téhož druhu, a plocha se proto zapojuje déle.
Patří výhradně na plné slunce, nejlépe na otevřené a vzdušné místo; ve stínu zezelená a porost se rozvolní. Na půdu je skromný: stačí propustná zahradní zemina, snese písek, hlínu, vápnitý štěrk i chudé kamenité podloží. Rozhoduje odvodnění, trvale mokrá půda ho zahubí. Sucho, zasolení i kořenovou konkurenci okolních dřevin snáší. Žlutý koberec vydrží mrazy do -29 °C. Přebytek dusíku žlutou barvu potlačuje, a proto se hnojí střídmě.
Řez snáší jen v olistěné části výhonu; obnažené staré dřevo už nezaroste. Na souvislý žlutý pokryv se počítají tři až čtyři rostliny na m2, víc než u vzrůstnějších jalovců.
Žlutou plochu udrží na předních hranách záhonů, v nízkých štěrkových partiích, na svazích a náspech, ve vřesovišti a na korunách zídek, přes které výhony přepadají. Obstojí v nádobách i na střešních zahradách s mělkou vrstvou substrátu a na suchých chudých místech nahradí trávník. Světlý kontrast vytvoří vedle modrých jalovců, tmavých tisů a borovic i mezi purpurovými trvalkami a travinami. Tam, kde má plocha působit klidně a jednobarevně, je žluť rušivá a lépe poslouží modrá nebo zelená odrůda.
Žlutě zbarvenou mutaci na odrůdě 'Wiltonii' našel koncem osmdesátých let H. Kruse v Bad Zwischenahnu v Dolním Sasku. Do obchodu ji roku 1992 uvedl H. J. van de Laar z nizozemského Boskoopu, který se zaváděním nových jehličnanů zabýval. Z téže mateřské odrůdy vzešla i americká zlatá 'Mother Lode', se kterou se 'Golden Carpet' nemá plést. Základní druh je severoamerický a roste od Aljašky přes Kanadu po severní státy USA.