Jalovec polehavý 'Blue Chip' (Juniperus horizontalis 'Blue Chip') je plazivý jalovec vybraný pro stříbřitě až ocelově modrou barvu. Výhony leží na zemi, jejich konce a postranní větévky se však mírně zvedají a porost tvoří nízký, pahorkovitý koberec s nepravidelným obrysem. Tam, kde se větve dotýkají půdy, snadno zakoření.
Drobné, ostře zašpičatělé listy mírně odstávají a hustě kryjí výhony; při rozemnutí voní. Nejstříbřitější je nový přírůstek v květnu a červnu, na plném slunci se modrá během léta ještě prohloubí. S mrazy se konce výhonů zbarví do fialova a porost má přes zimu modrý střed s nafialovělými okraji, na jaře se vrací čistá modř. Rostlina je samičí a nese drobné kulaté šištice, světle modré a ojíněné; okrasnou roli ale nehrají.
V deseti letech měří 20 až 30 cm na výšku a kolem 150 cm na šířku. Konečná výška je 20 až 40 cm, šířka 150 až 200 cm. Do stran přibývá 15 až 30 cm za rok a starší porost se zvedá tím, že nové výhony přerůstají přes staré.
Barvu drží jen na plném slunci. V polostínu modrá bledne, fialová zimní kresba se skoro neobjeví a starší rostliny tam začnou vyhánět postranní výhony vzhůru, takže koberec ztratí plochý tvar. Nejlépe roste v propustné, lehčí písčitohlinité půdě od suché po mírně vlhkou; vápnitý podklad, chudou zem, kamenitou suť, posypovou sůl i městské prostředí snáší. Zimní mrazy přečká do -29 °C; škodí mu spíš těžká ulehlá zemina a voda stojící v zimě. Vhodnější je vzdušné místo než uzavřený kout, protože v hustém porostu se po dlouhém vlhkém jaru drží vlhko a jednotlivé větvičky odumírají.
Řez potřeba není. Když je nutné porost omezit, zkracuje se jen olistěná část výhonu, staré holé dřevo už nezazelená. Pro souvislý pokryv se sází dvě až tři rostliny na m2.
Svahy a náspy zpevní a plevel pod sebou potlačí. Hodí se také do skalky, do štěrkových a vřesovištních partií, na hrany zídek, přes které výhony přepadají, na hroby a do nádob a truhlíků, třeba na slunném balkoně. Vedený u kolíku vytvoří i stromkový tvar. Modrá plocha je protiváhou zlatých a zelených jehličnanů a dobře vychází vedle šedolistých trvalek, kavylů a rozchodníků. Protože neroste do výšky, nechá vyniknout solitérám vysazeným do své plochy, třeba vzpřímeným jalovcům nebo kosatcům. Sešlapávání nesnáší, na pochozí plochy se nehodí.
Odrůdu vybral roku 1940 ze semenáčů jalovce polehavého dánský pěstitel Asger M. Jensen. V Dánsku se kolem roku 1970 začala prodávat pod jménem 'Blue Moon'. Americká firma D. Hill Nursery z Illinois ji pak přejmenovala na 'Blue Chip', aby se nepletla se sloupovitým jalovcem skalním 'Blue Moon'. Základní druh roste v Severní Americe od Aljašky přes Kanadu po severní státy USA, na skalních plotnách, písčinách a březích jezer.