Jalovec pobřežní 'Blue Pacific' (Juniperus conferta 'Blue Pacific') je nízký plazivý jalovec, jehož druh roste v přírodě na písečných dunách japonského pobřeží a Sachalinu, těsně nad dosahem příboje. Odrůda byla vybrána pro sytější modrý odstín a hustší, méně rozvolněné olistění větví, než má planá rostlina.
Jehlice jsou šídlovité, kratší než centimetr, postavené po třech a na výhonu natěsnané jedna vedle druhé. Mají sytě modrozelenou až sivě modrou barvu a jsou podstatně měkčí než u jalovce obecného; rozemnuté voní pryskyřicí. Hlavní výhony leží na zemi a běží vodorovně do všech stran, postranní větvičky se zvedají a konce se svěšují. Vzniká tak plochý, splývavý koberec bez pevného středu, který měkce přepadá přes hrany. Mladé přírůstky jsou nažloutle zelené a na jaře se od starších jehlic odlišují.
Přes rok drží rostlina modrozelený tón a v zimě ho nanejvýš zakalí lehký bronzový nádech, bez fialového přebarvení, jaké mívají odrůdy jalovce polehavého. Kulovité šištice za zrání zmodročerní, pokryje je šedavý vosk a dozrávají až druhým rokem.
Výška zůstává mezi 15 a 30 cm. Ročně přibude 15 až 20 cm do šířky, po deseti letech má porost průměr 100 až 150 cm a starší rostliny se rozkládají až kolem dvou metrů. Proti pokryvným odrůdám jalovce obecného se tedy rozrůstá zřetelně rychleji. Na souvislou plochu stačí tři až čtyři rostliny na metr čtvereční. Zkracování mladých konců snáší dobře a porost se jím udrží v mezích; ze starého holého dřeva ale nové výhony nevyženou.
Stanoviště má být slunné a půda písčitá nebo štěrkovitá, vždy dobře propustná. Posypová sůl, vysychavý písek a vítr od moře mu nevadí, kdežto v ulehlé a trvale mokré zemi mu zahnívá krček. Mrazuvzdornost je do -23 °C a mezi běžnými pokryvnými jalovci je tento nejcitlivější. V bezsněžné zimě a na vysušujícím větru jehlice hnědnou a výhony prosychají odspodu, proto v západních Čechách patří ke zdi, na terasu nebo do přenosné nádoby, ne na otevřenou plochu. Za vlhkého jara mohou konce výhonů odumírat po napadení houbou Phomopsis, na suchém teplém místě se objevují svilušky. Zvěř ho téměř nespásá.
Nejlépe vynikne na hraně zvýšeného záhonu, zídky nebo schodiště, v truhlíku a v nádobě, na sypkém svahu, který výhony zpevní, ve štěrkové výsadbě, u bazénu a podél cest, kde se v zimě solí. Modrou barvu podtrhne světlé kamenivo, šedý štěrk nebo tmavě zelený tis v pozadí.
Odrůdu vybrala ze semenáčů kalifornská školka Monrovia Nursery a do obchodu ji uvedla roku 1972. Od té doby se stala nejrozšířenějším kultivarem jalovce pobřežního v zahradách západního světa. Odolnost proti soli, písku a vysychání má po svém druhu, který na japonských a sachalinských dunách poutá kořeny a plazivými výhony pohyblivý písek. Odrůda se množí řízky, ze semen by se její vlastnosti nezachovaly.