Jalovec obecný 'Gold Cone' (Juniperus communis 'Gold Cone') je sloupovitá odrůda se zlatožlutými jehlicemi. V mládí je vejčitý, později z něj vyroste pravidelný sloup s několika kmínky a zaoblenou špičkou, bez jednoho vůdčího výhonu. Výhonů je mnoho, jsou vzpřímené, dost tuhé a husté, takže povrch působí kompaktně; konce se lehce odklánějí ven. Větvení je volnější než u zakrslého sloupku 'Compressa'.
Žlutá není po celé rostlině stejná. Nové přírůstky jsou na jaře jasně zlatožluté a v sezoně je barva sytě žlutá, jehlice uvnitř keře a na severní straně ale zůstávají lehce nazelenalé. Oregonská univerzita popisuje dokonce jen žluté konce výhonů. Jehlice měří 5 až 7 mm, jsou měkké a jen slabě pichlavé, což je proti tuhým a ostrým jehlicím zelených sloupů 'Arnold' a 'Sentinel' znatelný rozdíl při každé práci kolem keře.
Zimní barva je sporná a tabulka ji nerozhoduje. Polský školkařský svaz uvádí, že rostlina v zimě žlutohnědne. Americká společnost pěstitelů jehličnanů a školka Iseli tvrdí, že zůstává zlatá celý rok. Univerzita v Severní Karolíně píše o modrozelené. Kdo kupuje odrůdu právě kvůli zimní barvě, kupuje tedy nejistotu. S tím souvisí i poznámka americké společnosti o velmi podobné odrůdě 'Suecica Aurea': ta po jarním vyrašení zelená, kdežto 'Gold Cone' má žlutou držet.
Stejně rozkolísané jsou rozměry. V deseti letech uvádí polský svaz 150 cm na výšku a 40 až 50 cm na šířku, americká společnost 250 na 60 cm. Roční přírůstek je podle ní 20 až 25 cm, podle školky Iseli jen 7,5 až 12,5 cm. Konečná výška: 200 až 300 cm u polského svazu, 350 až 450 cm u Oregonské univerzity, 90 až 150 cm při šířce 30 až 60 cm u univerzity v Severní Karolíně a 120 na 60 cm u Iseli. Mezi nejnižším a nejvyšším údajem je čtyřnásobek. Ze tří sloupů je 'Gold Cone' v každém případě nejširší: 'Arnold' má v deseti letech asi 40 cm, 'Sentinel' 30 cm.
Mrazuvzdornost -23 °C je převod z klimatické zóny 6a, do které odrůdu klade polský svaz; ten dodává, že v nejchladnějších oblastech může namrzat, hlavně na jižní straně, a doporučuje zimní kryt z juty. Školka Iseli ji řadí do zóny 4, což by odpovídalo -34 °C, univerzita v Severní Karolíně do zón 5a až 7b. Proti 'Arnoldu' s údajem -40 °C jde při opatrném čtení o citlivější rostlinu; se 'Sentinel' sdílí stejné číslo i stejný převod.
Sníh podle polského svazu sloup nepoškozuje, protože výhony jsou husté a tuhé. Šišky podle univerzity v Severní Karolíně netvoří; pohlaví klonu známo není. Tatáž univerzita uvádí obecně pro jalovce spálu výhonů, rzi, vakonoše a štítenky, přímo pro tuto odrůdu ale žádnou chorobu nejmenuje. Odrůda je mutace, přitom sklon vracet se k zelenému růstu žádný pramen nezmiňuje ani nevylučuje.
Uplatní se jako barevný svislý akcent, jednotlivě i ve skupinách, ve vřesovištích a skalkách, v řadách a nízkých stěnách, na hřbitovech a v nádobách. V nádobě je vhodné držet se spíš nižších údajů o velikosti a počítat s tím, že kořenový bal promrzá víc než v zemi.
Odrůda vznikla v Německu kolem roku 1980 jako mutace, tedy odchylně zbarvený výhon na jiné rostlině; z které odrůdy pochází, prameny neuvádějí. Do obchodu ji uvedla školka Heinrich Kordes v Bilsenu v Holštýnsku. Anglické jméno znamená zlatý kužel a popisuje spíš mladou rostlinu, protože starší má tvar sloupu se zaoblenou špičkou. Název na kartě se shoduje s prameny. Americká společnost pěstitelů jehličnanů upozorňuje na blízkost k odrůdě 'Suecica Aurea', synonymem ji však nenazývá.