Jalovec čínský 'Blue Alps' (Juniperus chinensis 'Blue Alps') je silně rostoucí keř, který se staví vzhůru i do stran zároveň. Větve vybíhají od báze v ostrém úhlu, cestou se prohýbají do oblouku a jejich konce se sklánějí dolů. Stavba zůstává otevřená, bez hustého pláště. Mezi čínskými jalovci v nabídce je to jediný velký rozkladitý keř: 'Stricta' a 'Blue Point' jsou husté kužely, 'Plumosa Aurea' nízká nálevka.
Po deseti letech udává polský katalog rostlin 200 cm výšky a 200 cm šířky, jako konečnou výšku 200 až 300 cm. Na výšku tedy vychází stejně jako 'Stricta' s 200 cm a jen o málo výš než 'Blue Point' se 150 až 200 cm, jenže 'Blue Point' má v tom věku šířku 100 cm, tedy poloviční. 'Plumosa Aurea' se 100 na 100 cm je poloviční v obou směrech. Čísla 250 na 175 cm a 400 na 400 cm stojí pouze na e-shopech a neshodnou se ani v tom, zda je dospělý keř vyšší, nebo širší. Konečná šířka ze spolehlivého pramene chybí.
Roční přírůstek v centimetrech tabulka neuvádí a důvod stojí za zmínku. Americká společnost pěstitelů jehličnanů má u odrůdy prázdný záznam s kategorií trpasličí, tedy 30 až 150 cm za deset let a 2,5 až 15 cm ročně. Polský katalog i Oregonská státní univerzita píší opak, rychle a silně rostoucí keř. Americká kategorie se s dvěma metry v deseti letech neslučuje, a tak tu platí slovní údaj o silném růstu bez čísla. U 'Blue Point' číslo je, 10 až 15 cm ročně.
Olistění je výhradně jehlicovité. Jehlice měří do 10 mm, jsou ostré a pichlavé a sedí po dvou až třech v přeslenu na dost jemných větévkách. Šupiny, které 'Blue Point' s věkem přibírá a které u 'Plumosa Aurea' tvoří celé olistění, tady nejsou vůbec. Pichlavostí se odrůdě blíží 'Stricta', jejíž jehlice prameny popisují jako měkké, ale dost pichlavé.
Barva je stříbřitě modrozelená, na svrchní straně jehlic s výrazným modrým ojíněním. 'Blue Point' se uvádí jako modrošedá až ocelově modrá, 'Stricta' jako modrozelená až modrošedá. Podle těchto slovních popisů se tři modré čínské jalovce od sebe spolehlivě rozeznat nedají; rozhoduje tvar, ne odstín. Mladé výhony jsou žluté, starší dřevo červenohnědé. Zimní barva u 'Blue Alps' doložena není, kdežto u 'Stricta' polský katalog píše, že namodralý tón drží i přes zimu.
Jde o samčí klon, jalovčinky netvoří. Francouzský e-shop přesto u odrůdy popisuje modročerné plody na samičích rostlinách; je to převzatý druhový text a do tabulky se nedostal. Komu na plodech záleží, najde je u starších keřů 'Plumosa Aurea'.
Hodnota -29 °C není měřený údaj, vznikla převodem z klimatické zóny 5a, kam odrůdu řadí polský katalog. Francouzský prodejce uvádí -23,5 °C. Stejný převod má 'Blue Point', 'Stricta' vychází se zónou 6a na -23 °C a 'Plumosa Aurea' má od školkaře Havlise -34 °C přímo v tabulce. Evropské číslo ve stupních přímo pro 'Blue Alps' se nenašlo.
Tabulka počítá se solitérou na exponovaném místě ve velké zahradě nebo v parku, se skupinami a se sídlištní zelení. Do malé zahrady se dvoumetrová šířka nevejde a ostré jehlice jsou důvodem nesázet keř k průchodu. Jak se otevřená stavba s obloukovitými větvemi chová pod sněhem, popsáno není. Žádnou chorobu u odrůdy prameny nejmenují, což je mezera v podkladech, ne doklad odolnosti.
Odrůdu nalezl a vybral v Rakousku H. J. Welch. Polský katalog rostlin jeho jméno komolí na „Welh" a nález klade do osmdesátých let 20. století, britský e-shop Paramount Plants uvádí rok 1968. Rozpor mezi oběma daty rozhodnut není; starší letopočet stojí jen na prodejci. Jak jméno 'Blue Alps' vzniklo, prameny nevysvětlují. Název karty souhlasí s polským katalogem, s Oregonskou státní univerzitou i se záznamem americké společnosti pěstitelů jehličnanů a žádné synonymum doloženo není. Příručka Trees and Shrubs Online odrůdu neuvádí a katalog školkaře Havlise ji nevede.