Jabloň domácí 'Panenské české' (Malus domestica 'Panenské české') je velmi stará česká zimní odrůda, doložená u nás pravděpodobně už od poloviny sedmnáctého století. Patří k odrůdám, které se dlouho udržely v krajině na vysokokmenech u cest a v extenzivních sadech, protože nevyžadovaly ochranu ani intenzivní péči.
Plody jsou menší, tupě kuželovitého tvaru. Základní barva slupky je světle žlutá, ale z větší části ji překrývá karmínová červeň s výrazným červeným žíháním. Dužnina je bělavá se zelenkavými tóny, pod slupkou narůžovělá, pevná a křehká, chuť je typická a velmi dobrá. Plody jsou nápadně odolné k mechanickému poškození; otlačená místa korkovatí a při skladování nehnijí, což je vlastnost, kvůli které se odrůda dobře vozila i skladovala.
Sklizeň připadá na polovinu září. Konzumní zralosti plody dosahují v listopadu a ve sklepě vydrží do března, v dobrých podmínkách i déle. Jde tedy o typickou zimní odrůdu pro dlouhou zásobu.
Odrůda vyniká nadprůměrnou odolností k houbovým chorobám a značnou mrazuvzdorností, takže se uplatní i ve vyšších a chladnějších polohách a v extenzivních výsadbách bez chemické ochrany.
Jabloň je cizosprašná, k násadě je proto zapotřebí jiná odrůda kvetoucí ve stejném období v dosahu opylujícího hmyzu. Do plodnosti nastupuje spíše později, zvlášť na semenné podnoži, plodí ale dlouhá desetiletí.
Stanoviště snáší i méně úrodné a sušší půdy, nejlépe se jí daří na slunci v hluboké, propustné půdě. Podnož určuje velikost stromu i způsob použití: na semenáči nebo na podnoži A2 vzniká dlouhověký vysokokmen do trávníku, k cestě nebo do extenzivního sadu, na M26 a M7 samonosný čtvrtkmen do běžné zahrady a na slabě rostoucí M9 nízký zákrsek s brzkou plodností, který ale potřebuje oporu a závlahu.
Řez u vysokokmenů spočívá ve výchovném formování koruny v prvních letech a poté v prosvětlovacím průklestu jednou za několik let. Plody se hodí k přímému konzumu, na mošty, vína a destiláty, na povidla i k sušení. Právě široká zpracovatelská využitelnost spolu s dlouhou skladovatelností udržela odrůdu v českých zahradách po několik století.
V krajinných výsadbách patří odrůda k typickým vysokokmenům alejí a mezí. Pevná slupka a odolnost k otlakům umožňovaly dopravu na trh i na větší vzdálenost; stejná vlastnost dnes usnadňuje ruční sběr a vrstvení plodů do beden ve sklepě.
'Panenské české' se v Čechách pěstuje pravděpodobně od poloviny sedmnáctého století a patří k nejstarším odrůdám domácího původu. V krajových názvech se objevuje jako 'Kardinálka', 'Plizírkové' nebo 'Křehouče'; poslední z nich odkazuje na křehkou dužninu. Jméno panenské se v dobové češtině používalo pro něco jemného, drobného a půvabného a míří na menší, souměrné plody s výraznou červení. Přívlastek české odlišuje odrůdu od cizích panenských jablek uváděných v pomologické literatuře devatenáctého století.