Jabloň domácí 'Malinové Holovouské' (Malus domestica 'Malinové Holovouské') je stará česká zimní odrůda a nejznámější z domácích malináčů. Pochází z konce 18. století z Holovous v Podkrkonoší. Tradičně se pěstuje jako vysokokmen: roste bujně, plodit začíná později, pak ale rodí vysoko a pravidelně a strom se dožívá vysokého věku.
Jablka jsou středně velká, tmavě rudá až nafialovělá a voskovitý povrch jim dodává matný lesk. Od ostatních malináčů je spolehlivě odliší výrazný výrůstek ve stopečné jamce. Po rozkrojení je v bílé dužnině vidět malinově červená kresba, která od slupky proniká hluboko do plodu. Chuť je velmi dobrá, šťavnatá, sladce navinulá s malinovým tónem.
Sklízí se na podzim. Čerstvě utržená jablka jsou tvrdá a chuťově ještě nevýrazná, k jídlu jsou od listopadu a ve sklepě obvykle vydrží do února. Během ležení se chuť prohlubuje a malinová příchuť sílí.
Bez cizího pylu neplodí. Ve starých smíšených sadech se opylení vyřeší samo, u samostatně stojícího stromu je dobré doplnit další podzimní nebo zimní odrůdu, například 'Matčino', 'Jadernička moravská' nebo 'Kosztela'.
Odrůda je nenáročná a mrazuvzdorná, snáší i vyšší polohy Podkrkonoší, odkud pochází. Stačí jí běžné zahradní stanoviště s hlubší a přiměřeně vlhkou půdou; na mělké a suché půdě zůstávají jablka drobná a hůř se vybarvují. Pro bujně rostoucí odrůdu je nejpřirozenější vysokokmen na semenáči nebo na 'Antonovce'. Na M7 nebo MM106 vyroste čtvrtkmen, který se v zahradě zvládne, a na slabé M26 zákrsek pro menší pozemek. Řezem se koruna jen prosvětluje a odstraňují se konkurenční větve, tvrdý zásah vyvolá silný růst vlků.
Jablka se jedí čerstvá a na mošt jsou zvlášť vhodná, protože mu dají barvu i vůni. Zpracovávají se také na kompoty, povidla a pyré a dají se sušit; v moštových směsích zůstane po vylisování růžový odstín.
Vzrostlý vysokokmen má hodnotu i mimo sklizeň. Rozložitá koruna dává stín, květy nabízejí nektar v době, kdy v krajině kvete málo dřevin, a ve stárnoucím dřevě s dutinami hnízdí ptáci a ukrývá se hmyz. Proto se tato krajová odrůda vysazuje do alejí, na obecní pozemky a do krajinných výsadeb. Na rozdíl od zákrsků na slabých podnožích je to strom na několik generací.
Odrůdu vypěstoval na konci 18. století v Holovousích u Hořic v Podkrkonoší František Josef z Levenerů a Grünwaldu. Místo jejího vzniku je s českým ovocnářstvím spojeno dodnes, sídlí tu Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský. Odrůda patří do skupiny malináčů, jablek s malinovou příchutí a červenou kresbou dužniny, a lidově se jí říká holovouský malináč. Řadí se k nejvíce ceněným starým českým jablkům.