Isotoma (Isotoma fluviatilis) je drobná plazivá trvalka, která v domovině v jihovýchodní Austrálii roste ve vlhkém písku a bahně podél potoků. Na zahradě z ní vznikne hustý, nízký porost, který přilne k zemi a vyplní i úzkou mezeru mezi kameny.
Výška se drží mezi 3 a 10 cm, takže patří k nejnižším půdopokryvným rostlinám. Jedna rostlina se během pár sezon rozroste na 15 až 50 cm. Tenké lodyhy se plazí po povrchu a v uzlinách zakořeňují, porost proto houstne a drží pohromadě. Listy jsou drobné, podlouhlé, jen několik milimetrů dlouhé a tmavě zelené, takže plocha působí jemně, skoro jako mech.
Kvetení trvá od května do září. Světle modré květy s pěti cípy rostou jednotlivě z úžlabí listů a otevírají se do tvaru hvězdičky. V plném květu je zeleň hustě posetá modrými tečkami, nejde však o záplavu barvy, ozdobou je spíš jemná struktura celého koberce.
O úspěchu rozhoduje vlhkost. Půda má být stále vlhká, humózní a přitom propustná: vyschnutí isotoma nesnáší, ale v trvale rozbahněném místě bez odtoku také strádá. Nejlépe se jí vede na vlhkém okraji jezírka nad hladinou, ve spárách cesty, kam steče voda, nebo v zastíněné části skalky. Snese slunce i polostín, v horkém létě jí prospěje stín v odpoledních hodinách. Mírné sešlapávání vydrží, proto se hodí mezi nášlapné kameny a na malou plochu místo trávníku, kde se nechodí denně.
Výběžky se rozrůstá ochotně, ve vlhku i bujně. Kde má zůstat jen v lemu cesty, hranici udrží hlubší obruba, přerostlé okraje se zastřihnou. Množí se snadno dělením na jaře. Vysadit se dá i do mělké nádoby na terase, kde je ovšem potřeba pečlivě hlídat zálivku.
Mrazuvzdorná je jen omezeně. V mírné zimě zůstává zelená, v mrazivé zatahuje ke kořenům a na jaře znovu vyraší. Na zimu se proto vyplatí přikrýt ji vrstvou listí. Choroby ani škůdci ji vážně netrápí. Od bělokvěté isotomy 'Alba' se liší modrými květy, jinak má stejné nároky.