Ibišek syrský 'Helene' (Hibiscus syriacus 'Helene') je opadavý kvetoucí keř z čeledi slézovitých, vyšlechtěný v Národním arboretu Spojených států a uvedený do obchodu v roce 1980. Patří do řady triploidních odrůd, k nimž se řadí také 'Diana', 'Aphrodite' a 'Minerva'. Triploidie znamená sterilitu, tedy žádná klíčivá semena a žádné nálety.
Rostlina tvoří vzpřímený, hustě větvený keř s kompaktní, zaoblenou korunou. Mladé výhony jsou zprvu vzpřímené, pod tíhou květů se mírně obloukovitě prohnou. Ve srovnání se staršími odrůdami ibišku je habitus podstatně hustší a keř nemá sklon prořídnout a vytvářet dlouhé holé pruty u země.
Listy jsou střídavé, tři až sedm centimetrů dlouhé, kožovité, tmavě zelené a lesklé, obvykle trojlaločné s hrubě zubatým okrajem. Kožovitý a sytě tmavý list je jedním z rozpoznávacích znaků celé triploidní řady. Rašení nastupuje pozdě, obvykle až v druhé polovině května. Podzimní zbarvení je nevýrazné, listy opadávají zelené nebo světle žluté.
Květy vyrůstají jednotlivě v paždí listů podél letošních letorostů a měří osm až dvanáct centimetrů. Okvětní lístky jsou čistě bílé, na okraji zvlněné a mírně se překrývají, ve středu se sbíhají do sytě karmínově červeného oka, jehož žilky vybíhají do okvětí. Uprostřed vystupuje typický sloupek srostlých tyčinek. Jednotlivý květ vydrží den až dva, keř však nasazuje poupata průběžně.
Plod se u sterilní odrůdy nevytváří nebo zůstává hluchý, takže rostlina neztrácí sílu dozráváním semen a kvete déle než plodné odrůdy. Sezona je pozdní: rašení v druhé polovině května, prodlužování letorostů v červnu, začátek kvetení kolem konce července, hlavní vlna v srpnu a září a dokvétání až do prvních mrazů.
Stanoviště vyžaduje plné slunce a teplou, chráněnou polohu; v polostínu se poupata otevírají neochotně a část jich opadává. Půda má být hlubší, humózní, propustná, středně živná a čerstvě vlhká, s reakcí neutrální až mírně zásaditou. Sucho v době nasazování poupat vede k opadu květních pupenů, zamokření kořeny nesnášejí.
Vzrůst je střední. Roční přírůstek se pohybuje kolem dvaceti až třiceti centimetrů. Konečná velikost dosahuje dvou až tří metrů výšky a jednoho a půl až dvou metrů šířky; keř zůstává užší a kompaktnější než starší odrůdy ibišku. Této velikosti dosahuje po osmi až deseti letech a na jednom místě vydrží desítky let.
Kořenový systém je hluboký a rostlina po zakořenění snáší krátká období sucha lépe, než by habitus napovídal. Odolnost proti chorobám je dobrá, občas se objeví mšice na mladých letorostech a v chladném vlhkém létě padlí. Škůdci ani choroby však kvetení zásadně neovlivňují.
Mrazuvzdornost je dobrá, keř snáší mrazy kolem minus pětadvaceti stupňů; mladé rostliny v prvních zimách potřebují nakopčení báze. Kvetení probíhá výhradně na letošním dřevě, proto se řez provádí v předjaří před rašením. Zkrácení loňských letorostů zvětšuje jednotlivé květy a udržuje hustou stavbu keře, bez řezu se stavba rozvolní.
V zahradě se 'Helene' používá jako solitéra na trávníku, do volně rostoucích i stříhaných živých plotů, do smíšených záhonů s trvalkami, k terasám a do velkých nádob. Díky pozdnímu kvetení doplňuje výsadby v období, kdy většina keřů už odkvetla. Kombinuje se s levandulí, perovskií, ozdobnicemi a s pozdními trvalkami.
Ibišek syrský nepochází ze Sýrie, jak napovídá druhové jméno, ale z východní Asie, z Číny a Indie; do Evropy se dostal přes Blízký východ, kde jej zastihli první evropští botanikové, a odtud vzniklo zavádějící jméno syriacus. V Jižní Koreji je národní květinou. Odrůda 'Helene' vznikla ve šlechtitelském programu Národního arboreta Spojených států ve Washingtonu, zaměřeném na triploidní, tedy sterilní ibišky s kompaktním růstem, kožovitým tmavým listem a dlouhým kvetením. Uvedena byla v roce 1980 a stejně jako sesterské odrůdy nese jméno z antické mytologie; Helena doplňuje řadu k Dianě, Afroditě a Minervě.