Hvozdík sivý 'Eydangeri' (Dianthus gratianopolitanus 'Eydangeri') je nízká stálezelená trvalka, která tvoří ploché modrošedé polštáře a v květnu je pokryje karmínově růžovými vonnými květy. Od ostatních polštářových hvozdíků se liší sytým odstínem květu a hustotou polštáře, jenž drží tvar i po odkvětu.
Habitus je trsnatý, plochý a hustý. Výhony jsou krátké, u báze poléhavé a zakořeňující, takže se polštář pozvolna rozšiřuje do stran a nezanechává mezery. Nadzemní část zůstává po celý rok, rostlina nezatahuje a v porostu je čitelná i v zimě.
Listy jsou úzce kopinaté až travovité, tuhé, modrozelené se sivým ojíněním; podle nich má druh české jméno. Olistění vytrvává přes zimu a jeho šedomodrý tón funguje ve skalce jako trvalý barevný podklad, ke kterému se dají skládat sytější barvy sousedních trvalek.
Květy vyrůstají jednotlivě na krátkých tenkých stvolech vztyčených nad polštář. Jsou jednoduché, pětičetné, miskovité a karmínově růžové; na plném slunci působí barva světleji, v polostínu sytěji. Korunní plátky mají na okraji zřetelné zoubkování až vroubkování, průměr květu nepřesahuje pět centimetrů. Vůně je silná, kořenitá, hřebíčková a ve větší skupině rostlin výrazně sílí; nejlépe je cítit za teplých bezvětrných večerů.
Sezonní průběh má jasné těžiště. Hlavní kvetení připadá na květen až červenec, s vrcholem kolem přelomu května a června, kdy je polštář květy téměř zakrytý. Po sestřihu odkvetlých stvolů zůstává porost kompaktní a část rostlin nasadí slabší druhou vlnu. Léto tráví rostlina jako sivý koberec, na podzim se odstín olistění projasní a přes zimu polštář vydrží bez poškození i pod sněhem.
Stanoviště vyhovuje plně slunné. Lehký polostín rostlina snese, ale polštář se v něm rozvolňuje a kvetení řídne. Půda má být propustná, spíše lehká, písčitá až kamenitá, chudší, s neutrální až zásaditou reakcí; druh přirozeně roste na vápenci a vápnitému substrátu svědčí. Vlhká, těžká a živinami bohatá půda vede k měkkému růstu a k odumírání středu polštáře. Zimní mokro škodí víc než mráz — mrazuvzdornost je velmi vysoká a odpovídá zóně 3, tedy teplotám kolem minus pětatřiceti stupňů.
Vzrůst je pomalý a rovnoměrný. Konečná výška polštáře činí deset až patnáct centimetrů, s květními stvoly o něco více; šířka trsu dosahuje dvaceti až třiceti centimetrů. Pro souvislý porost se počítá zhruba šestnáct rostlin na metr čtvereční.
Trs postupně stárne zevnitř. Po několika letech se ve středu polštáře objevuje řídnutí a dřevnatějící báze; porost se obnovuje dělením nebo krátkými řízky odebranými po odkvětu, které zakořeňují snadno a rychle.
Choroby a škůdci rostlinu zatěžují málo. Na příliš vlhkém a těžkém stanovišti se objevuje hniloba kořenového krčku, na propustném podkladu jsou potíže výjimečné.
Použití vychází z nízkého plochého vzrůstu a suchomilnosti: skalky, suché zídky a jejich korunky, spáry dlažby, lemy záhonů, koryta, nádoby i extenzivní ozelenění střech. Kombinuje se s nízkými travami, netřesky, rozchodníky, mateřídouškou a šantou. Otevřené vonné květy lákají včely a denní motýly.
Barevný dojem výsadby závisí na počtu rostlin. Jednotlivý polštář se v záhonu ztratí, teprve skupina několika kusů vysazená v nepravidelném rozestupu dá souvislou plochu, ve které se sytá karmínová barva projeví naplno a vůně je cítit i z odstupu. Podobně funguje odrůda v korytě nebo v nádobě, přes jejíž okraj polštář časem přepadne.
Druhové jméno gratianopolitanus odkazuje na Gratianopolis, latinský název francouzského Grenoblu, v jehož okolí byl druh popsán; odtud se v katalozích drží i označení hvozdík grenobelský. Planě roste na vápencových a čedičových skalách západní a střední Evropy, kde tvoří polštáře ve spárách a na hranách skalních teras — právě z toho vychází jeho nároky na drenáž a chudou půdu. Německé jméno Pfingstnelke, tedy svatodušní hvozdík, připomíná dobu květu kolem letnic. Odrůda 'Eydangeri' patří k dlouhodobě vedeným polštářovým hvozdíkům německých školek a udržela se v sortimentu díky sytému karmínovému odstínu a hustému, pravidelnému polštáři.