Hvězdnice vřesovcová 'Schneetanne' (Aster ericoides 'Schneetanne') je vytrvalá pozdně kvetoucí trvalka s vzpřímeným, hustě větveným trsem a s mimořádným počtem drobných květů. Německé jméno odrůdy znamená sněhová jedle a popisuje jehlanovitý obrys rostliny pokryté bílým květem.
Trs je vzpřímený, u báze pevný, v horní části bohatě rozvětvený do jemné metlovité struktury. Stonky jsou tenké, ale tuhé a při správném vedení nepoléhají. Listy jsou velmi úzké, čárkovité a drobné, čímž se podobají listům vřesovce; odtud pochází druhové jméno. Olistění dává rostlině vzdušný, téměř jehličnatý vzhled po celou sezonu.
Kvetení připadá na září a říjen a je hlavním důvodem výsadby. Úbory jsou drobné, o průměru zhruba jednoho centimetru, s bílými jazykovitými květy a žlutým středem, který v průběhu kvetení nabíhá do narůžovělé. Jsou nahloučené v obrovském množství po celé horní části rostliny, takže olistění není vidět a trs působí jako souvislá bílá hmota.
Období kvetení je praktickou předností. Rostlina nastupuje ve chvíli, kdy má většina letních trvalek odkvetlou, a vydrží do prvních mrazíků; spolu s ozdobnicemi, rozchodníky a třapatkami tvoří páteř podzimního záhonu. Květy jsou navíc významným pozdním zdrojem nektaru a vyhledávají je motýli a včely v období, kdy je v krajině pastvy málo.
Vzrůst dosahuje zhruba osmdesáti centimetrů až jednoho metru výšky a šedesáti až osmdesáti centimetrů šířky. Ve výsadbě se počítá se sponem šedesáti centimetrů, tedy třemi rostlinami na metr čtvereční.
Stanoviště vyžaduje slunné a spíše sušší. Hvězdnice vřesovcová snáší sucho výrazně lépe než hvězdnice novobelgická a na rozdíl od ní netrpí padlím, což je hlavní důvod, proč se v moderních výsadbách používá častěji.
Půda má být hlinitopísčitá, propustná a spíše chudší, s neutrální až zásaditou reakcí. Živná a vlhká půda vede k bujnému měkkému růstu a k poléhání trsu; v tomto ohledu je zdrženlivost namístě.
Mrazuvzdornost je velmi vysoká, rostlina snese teploty kolem minus třiceti pěti stupňů a přezimuje bez ochrany. Nadzemní část na podzim odumírá a suchá struktura se ponechává přes zimu jako ozdoba i jako ochrana kořenového krčku.
Jediný pravidelný zásah, který má na výsledek zásadní vliv, je červnový sestřih. Nové výhony se na začátku června zkrátí zhruba na polovinu; rostlina se tím sníží, zahustí a v září kvete bohatěji a nepoléhá. Bez tohoto zásahu trs vytáhne, rozevře se a po dešti se rozvalí do stran.
Omlazení dělením trsu se dělá v předjaří zhruba po třech až čtyřech letech, kdy střed prořídne. Množení je stejnou cestou snadné a rostlina se dobře ujímá.
V zahradě se odrůda používá do smíšených trvalkových záhonů, do přírodně laděných výsadeb s travami, do pásů podél cest a jako solitéra v podzimní kompozici. Kombinuje se s ozdobnicemi, dochanem, rozchodníky a s pozdními třapatkami. Květenství je vhodné i k řezu a ve váze vydrží dlouho.
Choroby a škůdci rostlinu zatěžují málo. Kromě odolnosti k padlí je podstatné, že ji neokusují slimáci, kteří na mladých výhonech jiných podzimních trvalek pravidelně škodí. Za mimořádně vlhkého léta se ojediněle objevuje rez, projeví se rezavými skvrnami na spodní straně listů; prosvětlení porostu a odstranění napadené hmoty problém obvykle vyřeší.
Ve výsadbě je vhodné počítat s pozdním rašením. Rostlina se na jaře objevuje později než většina trvalek a v dubnu po ní bývá v záhonu jen stopa, takže se snadno poškodí při jarním zpracování půdy. Označení místa výsadby tomu předejde, stejně jako ponechání suché nadzemní části přes zimu.
Druh pochází ze Severní Ameriky, z prérií a suchých travnatých ploch středních a východních států, kde tvoří součást pozdně letní vegetace. Právě z tohoto původu plyne jeho snášenlivost k suchu a chudé půdě. Druhové jméno ericoides znamená vřesovcovitý a odkazuje na drobné čárkovité listy. V evropském zahradnictví se hvězdnice vřesovcová prosadila později než hvězdnice novobelgická, ale postupně ji z výsadeb vytlačuje, protože netrpí padlím. Odrůda 'Schneetanne' pochází z německého trvalkářství a její jméno popisuje bílý jehlanovitý tvar rozkvetlé rostliny.