Hvězdnice novobelgická 'Believer Purple' (Aster novi-belgii 'Believer Purple') je nízká podzimní trvalka z čeledi hvězdnicovitých, v dnešní botanické klasifikaci řazená do rodu Symphyotrichum. Patří do řady Believer, tedy do skupiny kompaktních odrůd šlechtěných pro podzimní záhony a nádoby; v sortimentu ji vede americká značka Proven Winners.
Rostlina tvoří hustý, pravidelně zaoblený polštář z rozvětvených lodyh. Stonky jsou tenké, ale pevné a vzájemně se podpírají, takže porost drží tvar i po dešti. Listy jsou úzce kopinaté, celokrajné až jemně pilovité, sytě zelené a hustě rozmístěné po celé délce lodyhy.
Květenstvím je úbor o průměru zhruba tří centimetrů. Jazykovité květy jsou sytě fialové s levandulovým nádechem, trubkovité květy uprostřed tvoří žlutý terč, který během odkvétání tmavne do nahnědlé. Úbory se otevírají po stovkách a v době plného květu překryjí olistění téměř beze zbytku.
Nektar i pyl jsou v mělkém úboru volně přístupné, takže rostlina patří v pozdní sezoně k významným zdrojům potravy pro včely, čmeláky a motýly — tedy v období, kdy už většina záhonových trvalek dokvetla. Zvěří je odrůda uváděna jako nevyhledávaná.
Sezónní průběh je pozdní. Na jaře a v první polovině léta rostlina jen roste a tvoří zelený polštář bez ozdobné hodnoty. Poupata se zakládají s krátícím se dnem, kvetení začíná koncem srpna nebo v září a pokračuje až do listopadových mrazíků. Po odkvětu nadzemní část zasychá a trvalka přezimuje jen v podobě přízemní růžice.
Stanoviště žádá plné slunce; ve stínu se lodyhy protahují a kvetení řídne. Půda má být běžná zahradní, propustná a rovnoměrně vlhká — novobelgické hvězdnice pocházejí z vlhkých luk a břehů východu Severní Ameriky a na trvalé sucho reagují spálenými spodními listy. Vzdušné stanoviště je důležité kvůli padlí, které je hlavní slabinou celé skupiny; hustě zapojené a zastíněné výsadby bývají postiženy nejvíc.
Mrazuvzdornost je uváděna od zóny 3, tedy s velkou rezervou pro celé území Česka. Rizikem není mráz, ale zimní zamokření v těžké půdě a přerůstání bujnějšími sousedy během léta, kdy rostlina ještě nekvete a v záhoně snadno zapadne.
Vzrůst je pro tuto skupinu neobvykle nízký. Odrůda dorůstá dvaceti až třiceti centimetrů výšky a zhruba třiceti centimetrů šířky, tedy asi třetiny výšky klasických novobelgických hvězdnic. Konečné velikosti dosahuje již v prvním roce a udržení tvaru nevyžaduje letní sestřihávání. Trs se rozrůstá krátkými podzemními výběžky pozvolna, po třech letech obvykle prospěje omlazení dělením.
V zahradě se odrůda uplatní v předních řadách trvalkových záhonů, jako lem cest, v pásech podél zídek a ve větších skupinách, kde vytvoří souvislou barevnou plochu. Nízký a pravidelný vzrůst z ní dělá běžnou náhradu podzimních chryzantém v nádobách, truhlících a miskách na terasách a u vstupů.
Barevně dobře vychází vedle žlutých rozchodníků a zlatobýlů, oranžových a rezavých očitek, bíle kvetoucích hvězdnic a stříbřitých pelyňků. Struktura kontrastuje s okrasnými travami, které v tomtéž období vymetají — dochan, ozdobnice a proso vytvářejí nad nízkým polštářem lehké průsvitné patro. Odkvetlé lodyhy se ponechávají přes zimu jako úkryt pro hmyz a jako zdroj semen pro drobné ptactvo.
Hvězdnice novobelgická pochází z východu Severní Ameriky a její druhové jméno odkazuje na Nové Nizozemí, latinsky Novum Belgium, tedy nizozemskou kolonii na území dnešního státu New York. Do Evropy se druh dostal na počátku osmnáctého století a v Anglii zdomácněl natolik, že se pro podzimní hvězdnice vžilo jméno Michaelmas daisy podle svátku svatého Michaela. Klasické novobelgické odrůdy dorůstají přes metr, poléhají a bez opory se rozpadají; řada Believer, kterou v sortimentu vede americká značka Proven Winners, je výsledkem opačného směru šlechtění, zaměřeného na nízký a samonosný tvar pro podzimní záhony a nádoby.