Hvězdnice alpská 'Weisse Schöne' (Aster alpinus 'Weisse Schöne') je bíle kvetoucí odrůda nízké horské trvalky z čeledi hvězdnicovitých. Základní druh roste v evropských pohořích od Pyrenejí přes Alpy a Karpaty dál na východ do Asie a zasahuje i do Severní Ameriky; v přírodě obsazuje krátkostébelné trávníky, skalní terásky a sutě v horských polohách. Zahradní selekce si tuto horskou povahu v plné míře zachovala.
Rostlina tvoří nízký, hustý polštářovitý trs. Přízemní listy jsou obkopinaté až lopatkovité, tmavě zelené, na obou stranách jemně chlupaté a skládají se do kompaktní růžice; lodyžní listy jsou menší a přisedlé. Trs zůstává celistvý a nerozpadá se, takže i mimo dobu květu působí porost upraveně a drží zřetelný obrys. Kořenový systém je mělký a vláknitý, rostlina je proto citlivá na konkurenci hlouběji kořenících sousedů.
Květní úbory vyrůstají jednotlivě na krátkých, vzpřímených a jemně ochlupených stoncích a otevírají se do šířky čtyř až pěti centimetrů. Jazykovité květy jsou čistě bílé, uspořádané v jedné až dvou řadách, střední terč je sytě žlutý a s dozráváním přechází do zlatohnědé. Po odkvětu dozrávají drobné nažky s chmýrem, které roznáší vítr. Úbory jsou v porovnání s velikostí trsu velké, takže kvetoucí rostlina působí, jako by ji pokrývala souvislá bílá vrstva.
Sezónní průběh je krátký a jasně ohraničený. Trs raší brzy z jara, poupata se zakládají už v dubnu a hlavní vlna květu přichází v květnu a červnu, tedy podstatně dříve než u podzimních hvězdnic. Po odkvětu se rostlina vrací k listové růžici a v příznivém roce následuje koncem léta slabší druhá vlna. Přes zimu růžice zůstává na místě, jen ztrácí sytost barvy.
Stanovištěm je plné slunce, ideálně teplé a vzdušné místo. Půdě vyhovuje propustná, spíše chudá, písčitá až štěrkovitá, neutrální nebo mírně vápnitá; na živných a vlhkých záhonech rostlina bují do měkkých přírůstků, brzy prořídne a stárne rychleji. Zimní mokro v kombinaci s těžkou půdou je hlavní příčinou úhynu. Životnost trsu je na štěrkovém záhonu podstatně delší než na klasickém záhonu s humózní půdou. Mrazuvzdornost je plná, druh pochází z vysokohorských poloh a zimní kryt nepotřebuje; prospívá mu naopak štěrkový zásyp kolem krčku.
Vzrůstem patří k nejnižším trvalkám záhonu. Listová růžice zůstává při zemi, s květními stonky rostlina dosahuje deseti až dvaceti centimetrů, ve výjimečně příznivých podmínkách pětadvaceti. Do šířky se trs rozrůstá pozvolna a v dospělosti zaujme zhruba dvacet až třicet centimetrů. Pro souvislý pás se počítá devět až dvanáct rostlin na metr čtvereční, v korytě a v misce stačí jediný trs.
V zahradě jde o klasickou skalničku. Uplatní se ve skalce a na štěrkovém záhonu, v čele nízkého trvalkového pásu, ve spárách suchých zídek a schodišť, v korytech a v mělkých miskách s propustným substrátem. Zvládá i extenzivní střešní výsadby a suché svahy s jižní expozicí, kde jiné nízké trvalky vysychají. Osvědčuje se také v hrobových výsadbách a v úzkých pruzích podél cest, kde je nízký vzrůst podmínkou.
Bílá barva se snadno kombinuje: vedle modrých forem téhož druhu, s tařicí, tařičkou, plaménkou šídlovitou, mateřídouškou, rozchodníky nebo nízkými kavyly. Časný termín květu vyplňuje mezeru mezi doznívajícími cibulovinami a nástupem letních trvalek. Vyšší a hustší sousedé rostlině neprospívají, protože ji rychle zastíní a připraví o vzdušnost, na které horský druh závisí.
Rodové jméno Aster pochází z řeckého astér, hvězda, a odkazuje na paprsčité uspořádání jazykovitých květů; druhové jméno alpinus vymezuje horský domov rostliny. Jméno odrůdy 'Weisse Schöne' je německé a znamená prostě bílá krasavice — pojmenování z okruhu německých trvalkářských školek, kde vznikla řada barevných selekcí tohoto druhu, vedle bílé také modré, fialové a růžové. Botanicky je hvězdnice alpská pozoruhodná tím, že po rozdělení dřívějšího obřího rodu Aster, kdy většina severoamerických druhů přešla do rodu Symphyotrichum, zůstala jedním z mála zástupců, které si původní rodové jméno podržely. Roste planě i v Severní Americe, kde je zastoupena vlastní varietou.