Hvězdnice alpská (Aster alpinus 'Happy End') je nízká horská trvalka z čeledi hvězdnicovitých, která na rozdíl od známých podzimních aster kvete už na přelomu jara a léta. Kultivar 'Happy End' je osvědčená selekce s čistě růžovými květy, pěstovaná pro spolehlivost, kompaktní růst a bohaté nasazení úborů.
Rostlina tvoří přízemní růžice kopisťovitých, šedozeleně mírně chlupatých listů, ze kterých vyrůstají krátké, jen řídce olistěné stonky, každý zakončený jediným úborem. Úbory měří tři až čtyři centimetry v průměru a mají klasickou stavbu kopretinovitého květu: úzké, svěže růžové jazykovité květy obklopují sytě žlutý terč. Trs jich v plném květu nese desítky najednou, takže polštář na pár týdnů téměř zmizí pod květy. Květy jsou bohatým zdrojem nektaru a pylu a v době, kdy skalka teprve nabíhá do sezony, k nim míří včely, čmeláci i první motýli. Jednotlivé listy růžice měří tři až šest centimetrů, jsou celokrajné, na okraji brvité a na dotek jemně plstnaté; stonek nese už jen dva až tři výrazně menší listeny. Po odkvětu dozrávají drobné nažky s chmýrem, které se v propustné půdě samy vysévají — semenáče se ale barvou od mateřské rostliny často liší, a proto se kultivar množí výhradně dělením trsu nebo řízky z jarního obrostu.
Hlavní doba květu spadá do května a června. Po odkvětu se rostlina vrací k nízké listové růžici, která zůstává úhledná po zbytek sezony; včasné odstranění odkvetlých úborů podpoří tvorbu několika dalších květů v průběhu léta. Na podzim listová růžice částečně přezimuje, druh je plně mrazuvzdorný a v horách snáší i extrémní polohy, zimní ochrana není potřeba. Mrazuvzdornost odpovídá zóně 3, tedy teplotám hluboko pod −30 °C, a potíž nedělají ani zimy bez sněhové pokrývky.
Stanoviště vyžaduje plně slunné, půdu propustnou, spíše chudší, ideálně s obsahem vápníku — v přírodě hvězdnice alpská roste na vápencových skalách a sutích. Klíčová je drenáž: krátkodobé sucho snáší dobře, zimní mokro v těžké půdě je naopak nejčastější příčinou neúspěchu. V úživné vlhčí půdě roste bujněji, ale méně kvete a bývá krátkověká; v kamenité chudší půdě vydrží na místě řadu let. Pro udržení vitality se doporučuje trsy každé dva až tři roky rozdělit a přesadit.
Vzrůstem patří k nejnižším hvězdnicím: v květu dosahuje 20 až 30 centimetrů, listový polštář zůstává pod deseti centimetry a trs se pozvolna rozšiřuje do 25 až 30 centimetrů. Nerozbíhá se, nevysemeňuje agresivně a dobře drží kompaktní tvar.
V zahradě je 'Happy End' především skalničkou. Uplatní se ve skalkách, na korunách suchých zídek, ve štěrbinách mezi kameny, ve štěrkových záhonech i na slunných okrajích záhonů, kde vytvoří nízký kvetoucí lem. Dobře roste i v korytech a nádobách s propustným substrátem. Kombinuje se s dalšími jarními skalničkami — tařicí, hvozdíky, plaménkem, nízkými kostřavami — a s pozdějšími suchomilnými trvalkami, které převezmou štafetu po jejím odkvětu, jako jsou mateřídoušky, rozchodníky nebo šalvěj hajní. Ve výsadbě se počítá se sponem 25 až 30 centimetrů, tedy zhruba devíti až jedenácti rostlinami na metr čtvereční. Na rozdíl od podzimních aster netrpí hvězdnice alpská padlím, které novobelgické druhy pravidelně poznamenává; na vlhčím a stinnějším stanovišti ji naopak poškozují slimáci a hlemýždi okusem mladých růžic. Díky časnému a bohatému květu je zároveň cennou pastvou pro opylovače v jarním období, kdy je nabídka nektaru v zahradách ještě omezená.
Hvězdnice alpská je horský druh s rozsáhlým areálem od Pyrenejí přes Alpy a Karpaty až po Asii a Severní Ameriku; roste na vápencových skalách a horských trávnících, vzácně zasahuje i na území České republiky, kde patří k chráněným rostlinám. Do skalkových zahrad se dostala už v 19. století. Rodové jméno Aster znamená latinsky hvězda a odkazuje na tvar úborů, stejně jako český název hvězdnice. Kultivar 'Happy End' pochází z německého šlechtění; jméno, doslova šťastný konec, naráží s nadsázkou na to, že u této astry stojí květ na začátku sezony, ne na jejím konci.