Huseník kavkazský 'Schneeball' (Arabis caucasica 'Schneeball') je bíle kvetoucí polštářová skalnička a jedna z nejrozšířenějších bílých odrůd svého druhu. Poznává se podle hustého, plošně se rozrůstajícího polštáře s velkým počtem krátkých květních stvolů. Podobně pojmenovaná 'Schneehaube', sněhová čepice, se od ní liší jen drobnostmi ve vzrůstu a bohatosti květu a obě jména se v obchodě občas zaměňují. Růžovým protějškem v nabídce je 'Compinkie'.
Ploché trsy se skládají z přízemních růžic drobných, jazykovitých až kopisťovitých listů, které jsou jemně chlupaté, matně šedozelené a zimozelené, takže porost je zelený po celý rok. Vzpřímené krátké stvoly nesou hrozny jednoduchých bílých květů se čtyřmi rozestálými korunními lístky do kříže a šesti tyčinkami, jak je u brukvovitých pravidlem. Kvítek měří necelý centimetr a v hroznu jich bývá několik desítek. Z úzkých šešulí se rostlina vysemeňuje, semenáče ale vlastnosti odrůdy mít nemusí; 'Schneeball' se proto množí dělením trsu nebo řízky z prýtů po odkvětu.
Hlavní kvetení připadá na duben a květen, v mírných polohách začíná už v březnu. Vlna je krátká, zato souvislá. Po odkvětu se prýty vytahují, polštář se rozvaluje do stran a uprostřed řídne. Silný sestřih až k listům hned po odkvětu je u této odrůdy podmínkou hustého polštáře a bohatého květu v dalším roce, ne volitelnou úpravou. Zbytek sezony slouží jako zimozelená pokryvná plocha, která na jaře znovu obráží z okrajových růžic.
Snáší slunce i lehký polostín, v hlubším stínu však kvete řidčeji a prýty se vytahují. Půda má být propustná, čerstvá, hlinitopísčitá až kamenitá, s příměsí štěrku a bez sklonu k zamokření. Vápenec a chudší minerální podklad jí vyhovují; těžká, ulehlá a trvale vlhká zemina je hlavním rizikem, protože polštář v ní vyhnívá zespodu. Mrazuvzdornost je do -30 °C a rostlina přezimuje bez krytí.
V květu měří porost 8 až 15 centimetrů, samotný listový polštář je nižší a jeden trs je široký 20 až 30 centimetrů. Do plochy se rozrůstá pozvolna plazivými prýty, bez podzemních výběžků, takže výsadba drží obrys a nezaplevelí okolí. Na souvislý bílý koberec se počítá zhruba sedmnáct rostlin na metr čtvereční při rozestupu kolem 25 centimetrů. Po dvou až třech letech se trs dělí a omlazuje; bez omlazení zůstává hustý jen obvod, zatímco střed prosychá a rozpadá se.
Použití je skalničkové a lemové: štěrbiny mezi kameny, koruny suchých zídek, spáry v dlažbě, schodiště, přední okraje záhonů, svahy a nádoby. Bílá barva působí jako neutrální spojka mezi sytými jarními barvami, proto se odrůda kombinuje s modrou tařičkou, žlutou tařicí skalní, plamenkou šídlovitou a drobnými cibulovinami, které kvetou současně. Na suché zídce polštář přepadá přes hranu a bílý květ pokryje i svislou plochu; na to stačí nízké kompaktní odrůdy lépe než vzrůstnější typy. Pro včely je dobrou pastvou v době, kdy je nektaru v zahradě málo.
Domovem druhu jsou skály, skalní štěrbiny a terásky Kavkazu, maloasijských hor a Středomoří až po Kanárské ostrovy, kde vystupuje do výšek kolem 3000 metrů. Ve střední Evropě se jako nenáročná skalnička pěstuje dlouhou řadu let a místy zplaněl, třeba na zámeckém vrchu ve Frýdlantu nebo na Kunětické hoře. Německé jméno 'Schneeball' popisuje bílý, hustě kvetoucí polštář.