Huseník kavkazský 'Compinkie' (Arabis caucasica 'Compinkie') je nízká, polštářovitě rostoucí skalnička s růžovými květy. Většina odrůd huseníku kavkazského kvete bíle, růžová barva je v sortimentu menšinová a právě ona odrůdu odlišuje. Část školek a katalogů ji vede pod hybridním jménem Arabis × arendsii 'Compinkie', tedy v okruhu zahradních kříženců pojmenovaných po německém šlechtiteli Georgu Arendsovi; jde o tutéž rostlinu a obě jména se v obchodě používají vedle sebe.
Trs tvoří plochý hustý polštář z přízemních růžic. Listy jsou drobné, jazykovité až obvejčité, na okraji mělce vroubkované, jemně chlupaté a matně šedozelené; přes zimu neopadávají, takže porost drží barvu i mimo sezonu. Z polštáře vyrůstají krátké vzpřímené stopky s řídkými hrozny drobných čtyřčetných květů, jak je u brukvovitých pravidlem. Kvítky jsou růžové, jednoduché, s rozestálými korunními lístky a měří necelý centimetr. Po odkvětu se zakládají úzké šešule, jaké mají brukvovité, a rostlina se z nich ochotně vysemeňuje; semenáče ale barvu odrůdy nemusí zachovat, takže se 'Compinkie' udržuje dělením trsu a řízky z prýtů odebranými po odkvětu.
Kvetení začíná v dubnu a trvá do května, v teplých polohách se první květy otevírají už koncem března. Hlavní vlna je krátká a vydatná: polštář se během dvou až tří týdnů pokryje květem natolik, že listy téměř zmizí. Po odkvětu porost přirozeně řídne a stárnoucí prýty se rozvalují do stran, proto k odrůdě patří sestřih nad úroveň listů stejně samozřejmě jako samotné kvetení; bez něj bývá polštář druhým rokem řidší a chudší na květ. Zbytek léta a podzim je rostlina jen zelenou pokryvnou plochou; šedozelený polštář zůstává čitelný i přes zimu a v předjaří obráží z krajních růžic.
Stanovištěm je plné slunce, snesitelný je i lehký polostín, ve kterém ale porost kvete řidčeji a více se vytahuje. Půda má být propustná, spíše chudá, písčitá nebo kamenitá, s příměsí štěrku; vápenec nevadí. Prameny se v nárocích na živiny rozcházejí, část školek uvádí běžnou humózní zahradní půdu, skalničkářské zdroje naopak chudý minerální substrát. Rozdíl je v tom, že v živné a vlhké zemině polštář bují, měkne a snáze vyhnívá, zatímco v chudé zůstává kompaktní. Hlavním rizikem je zimní zamokření, nikoli mráz; uváděná mrazuvzdornost sahá k -28 °C, tedy do zóny 5.
V listech měří porost kolem pěti centimetrů, v květu 10 až 15 centimetrů, šířka jednoho trsu je 20 až 30 centimetrů. Rostlina se rozrůstá pozvolna plazivými prýty do plochy a netvoří podzemní výběžky. Doporučený rozestup je 20 až 30 centimetrů, tedy zhruba deset až šestnáct rostlin na m2. Trs stárne od středu a po dvou až třech letech se dělí.
Uplatnění je klasicky skalničkové: spáry mezi kameny, koruny zídek, štěrbiny v dlažbě, přední lem záhonu, mírné svahy, korýtka a nádoby. Kvetení připadá na stejnou dobu jako u drobných cibulovin, takže se odrůda kombinuje s modřenci, ladoňkami a nízkými narcisy, a jako růžová složka doplňuje modrou tařičku, žlutou tařici skalní i bílé huseníky ve stejné výsadbě. Nízký vzrůst umožňuje sázet odrůdu i tam, kde je na rostlinu vidět zblízka a shora, tedy na koruny suchých zídek, do schodišťových stupňů a do mělkých misek se štěrkovým povrchem. Květy jsou navštěvované včelami a časnými motýly v období, kdy je v zahradě málo jiné pastvy.
Druh Arabis caucasica pochází z Kavkazu, z hor Malé Asie a ze Středomoří a zasahuje až na Kanárské ostrovy; roste na skalách, ve skalních štěrbinách a na skalních teráskách do nadmořských výšek kolem 3000 metrů. Ve starší literatuře se vede jako Arabis albida nebo jako poddruh huseníku alpského, Arabis alpina subsp. caucasica. Rodové jméno odkazuje na Arábii, druhové na Kavkaz. V Čechách druh místy zplaněl, například na Kunětické hoře u Pardubic. Samotná 'Compinkie' se obchodně vede i jako Arabis × arendsii, tedy v okruhu zahradních kříženců popsaných roku 1931 H. R. Wehrhahnem a pojmenovaných po Georgu Arendsovi (1863-1952), šlechtiteli trvalek z Wuppertalu-Ronsdorfu. Význam samotného jména 'Compinkie' prameny nevysvětlují.