Hrušeň obecná 'Williamsova' (Pyrus communis 'Williamsova') je letní hrušeň anglického původu, u nás známá také jako Williamsova čáslavka. Vznikla ve druhé polovině osmnáctého století a dodnes patří k nejpěstovanějším hruškám světa. Její muškátové aroma je tak typické, že přešlo do jména destilátu Poire Williams i do kompotů, které se z ní vyrábějí po celém světě.
Strom roste zpočátku středně bujně, s věkem růst slábne. Koruna je pyramidální a středně obrůstá plodným dřevem. Plodit začíná brzy a úroda bývá pravidelná.
Plod je středně velký, protáhlý až kónický, na středně dlouhé stopce. Tenká hladká slupka je v zralosti žlutá, s nevýrazným červeným líčkem. Bílá dužnina je máslovitá, velmi šťavnatá, sladce navinulá a silně aromatická. Právě vůní se 'Williamsova' liší od všech ostatních letních hrušek. Červeně vybarvenou podobu téže hrušky nabízí 'Williamsova červená'.
Sklízí se na přelomu srpna a září. Rozhodující je správná chvíle: plody se trhají, jakmile základní zelená barva přejde do žlutozelené a stopka se snadno uvolní. Přezrálé hrušky na stromě moučnatí a ztrácejí vůni. Po sklizni dozrávají v pokoji za dva až pět dní; část úrody uložená v chladu prodlouží dobu konzumace o týden až dva. Jinak je skladovatelnost krátká a úroda se průběžně jí nebo zpracovává.
Na kompoty se berou plody těsně před plnou zralostí, kdy nejlépe drží tvar. Na pálenku se naopak nechávají dozrát úplně, s nejvyšším obsahem cukru a vůně. Hodí se i na šťávu a sušení. Kompoty z ní patří ke klasice konzervárenství a pálenka si nese plné aroma odrůdy.
Odrůda je cizosprašná; dobrými opylovači jsou 'Konference' a 'Boscova lahvice'. Vyžaduje teplé, slunné a chráněné místo s hlubokou, výživnou a propustnou půdou. V chladných a mokrých polohách strádá a plody nezískají plnou chuť, proto patří hlavně do teplejších krajů.
Jak velký strom vyroste, záleží na podnoži: na hrušňovém semenáči je velký a dlouhověký. S kdoulí se 'Williamsova' snáší špatně, a zákrsky se proto roubují přes mezištěp. Péče je běžná: výchovný řez, každoroční prosvětlení, jarní přihnojení, zálivka v suchu a při silné násadě červnová probírka plůdků. Odrůda stará přes dvě stě let zůstává měřítkem, k němuž se každá nová letní hruška poměřuje. Pro zahradu v teplejší poloze je to odrůda, kterou novější šlechtění v souhrnu vlastností dosud nepřekonalo.
Odrůda vznikla ve druhé polovině osmnáctého století v anglickém hrabství Berkshire jako semenáč v zahradě místního učitele. Proslavil ji londýnský pěstitel Richard Williams, jehož jméno nese. V Americe ji šířil massachusettský pěstitel Enoch Bartlett a pod jeho jménem se tam pěstuje dodnes. Do českých zemí se v devatenáctém století rozšířila z Čáslavi. V Alsasku a ve Švýcarsku se z ní pálí destilát Poire Williams, často s celou hruškou v lahvi.