Hrušeň obecná 'Lipcowka' (Pyrus communis 'Lipcowka') je tradiční polská odrůda a jedna z nejranějších hrušek, které se dají v našich podmínkách pěstovat. V teplých polohách dozrává v červenci a otevírá hruškovou sezonu dlouho před běžnými letními odrůdami, jako je 'Williamsova'.
Strom roste středně bujně a s věkem vytváří vyšší, kuželovitou a spíš volnější korunu. Plodit začíná třetím až čtvrtým rokem po výsadbě a potom plodí spolehlivě.
Plody jsou malé až středně velké, při dobré péči a probírce váží kolem sto gramů. Tenká a křehká slupka je zelená, s červeným líčkem a drobnými tečkami lenticel. Dužnina je křupavá, méně šťavnatá a mírně sladká. Chutí jde o jednoduchou hrušku; její hodnota je v ranosti a v kuchyňském využití.
U nás dozrává podle polohy v červenci až na přelomu července a srpna. Zraje nerovnoměrně, a sklízí se proto nadvakrát až natřikrát. Plody se trhají těsně před plnou zralostí, jakmile se stopka snadno uvolňuje; přezrálé na stromě moučnatí a padají. Skladovat se prakticky nedají, úroda se musí rychle sníst nebo zpracovat. Na kompoty a zavařeniny se berou plody ještě pevné, na sušení se nechávají dozrát úplně. Tradičně se z ní připravují kompoty a zavařeniny a sušené plody vydrží do zimy.
Odrůda je cizosprašná a pro násadu potřebuje v okolí jinou hrušeň kvetoucí ve stejné době; postačí jí běžné hrušně se souběžným květem. Patří na teplé a slunné místo s úrodnou, propustnou a mírně kyselou půdou. Velkou předností je otužilost: strom dobře zvládá mrazivé zimy a málo trpí chorobami včetně strupovitosti, takže pravidelné postřiky nepotřebuje.
Na semenáči vyroste vyšší a dlouhověký strom, na slabších podnožích menší tvary vhodné do zahrady. Sází se do prostorné jámy s kompostem, stromek se ukotví ke kůlu a kruh kolem kmene se mulčuje a udržuje bez plevele. V prvních letech je zálivka důležitá, později strom vystačí s vláhou stanoviště. Péči doplňuje výchovný řez v mládí, pozdější prosvětlování koruny a jarní dávka kompostu. Červnová probírka plůdků znatelně zvětší zbylé plody.
'Lipcowka' je volbou pro toho, kdo chce první hrušky už v době žní a cení si zdravého, nenáročného stromu s dlouhou tradicí v polských sadech. Kdo má v zahradě i pozdější hrušně, prodlouží si s ní hruškovou sezonu výrazně dopředu.
Odrůda pochází z Polska, kde patří ke starým tradičním hruškám venkovských sadů. Rané hrušky tohoto typu měly v tradičním hospodářství zvláštní cenu: přinášely čerstvé ovoce v době žní, kdy jiné ještě nebylo, a jejich úroda se hned zavařovala a sušila do zimních zásob. V Polsku se odrůda množí dodnes a odtud se dostala i k českým pěstitelům. Pěstuje se hlavně pro ranost a zdraví stromu.