Hrušeň obecná 'Boscova lahvice' (Pyrus communis 'Boscova lahvice') je stará podzimní odrůda, kterou evropské sady drží přes dvě stě let hlavně kvůli kvalitě dužniny. Známá je od počátku devatenáctého století, vznikla jako náhodný semenáč v západní Evropě a do českých zemí se dostala ještě v devatenáctém století, kdy patřila mezi doporučené podzimní hrušně tehdejších sortimentů. Strom roste středně bujně a tvoří středně velkou jehlancovitou korunu, jejíž plodné větve mají sklon převisat.
Plod je střední až velký a nápadně protáhlý, s dlouhým krčkem, který plynule přechází v dřevnatou stopku. Žlutou základní barvu slupky téměř celou zakrývá souvislá jemná bronzová rzivost, podle níž se odrůda pozná na první pohled. Dužnina je bělavě žlutá, velmi jemná, máslovitě rozplývavá a šťavnatá, chutná navinule sladce a výrazně voní. Chutí patří ke špičce mezi hrušněmi.
Sklizňová zralost přichází koncem září, někdy až v prvních dnech října. Plody se trhají tvrdé a k jídlu dozrávají po třech až čtyřech týdnech; v běžném uložení vydrží do poloviny listopadu, v chladírně až čtyři měsíce. Na termínu sklizně tady záleží víc než u jiných hrušní: předčasně utržené plody nedozrají a svraští, pozdě sklizené hnědnou uvnitř.
Sama úrodu nenasadí, v dosahu potřebuje jinou hrušeň kvetoucí ve stejnou dobu. Dobře ji opylují 'Clappova', 'Konference', 'Madame Verté' a 'Williamsova'. Pyl 'Boscovy lahvice' zase dobře slouží jiným odrůdám, proto se hodí do smíšené výsadby několika hrušní.
Na stanoviště je náročnější než většina hrušní. Chce teplou polohu a dobrou, hlubokou, přiměřeně vlhkou půdu; v chudé a suché zemi zůstávají plody malé a ztrácejí aroma. Dřevo je citlivé na mráz, květ středně odolný, a proto do drsnějších poloh odrůda nepatří.
Podnož ovlivní velikost stromu i to, jakou půdu snese. Na hrušňovém semenáči vyroste vzrostlý strom do extenzivní výsadby, který lépe zvládá sucho. Kdouloň MA nebo MC drží strom nižší, urychlí nástup plodnosti a dává větší plody, sama ale potřebuje vlhčí půdu bez vysokého obsahu vápníku. Předjarní řez má korunu udržet vzdušnou, aby převislé plodné větve nehoustly.
Nejvíc vynikne čerstvá, kdy se jemná dužnina projeví naplno. Dá se zavařit do kompotu, sušit, moštovat i pálit; sušené dílky si aroma uchovají. Na dlouhé zimní skladování v běžném sklepě se nehodí. Je to hrušeň pro teplou zahradu a pro pěstitele, kterému jde především o chuť a kterému nevadí zajistit opylovač a vyhradit stromu nejteplejší místo.