Hortenzie velkolistá 'White Ball' (Hydrangea macrophylla 'White Ball') je opadavý keř kompaktního zaobleného vzrůstu, který dorůstá zhruba jednoho metru výšky i šířky. Patří do nizozemské řady Black Steel, jejímž společným znakem jsou lesklé, téměř černé stonky kontrastující se sytě zeleným olistěním. Právě u bílé varianty je tento kontrast nejsilnější, protože světlá květenství stojí přímo proti tmavému dřevu. Listy jsou široce vejčité, hrubě pilovité a poměrně husté. Tmavé stonky zůstávají patrné i po opadu listí, takže keř má dekorativní hodnotu i v zimním období.
Květenství jsou kulovitá, typu mophead, tvořená hustě nahloučenými sterilními květy. Poupata se otevírají v nazelenalém odstínu, během několika týdnů přecházejí do bílé a ke konci sezóny přirozeně stárnou do krémových, zelenavých a někdy narůžovělých tónů podle počasí a intenzity slunce. Podstatný rozdíl oproti barevným variantám řady spočívá v tom, že bílé hortenzie velkolisté nereagují na půdní reakci ani na dostupnost hliníku – chybí jim příslušný pigment, takže barva zůstává stejná v kyselé i vápnité půdě a vzhled výsadby je předem daný. Kvetení probíhá zhruba od června do září.
Hortenzie velkolisté zakládají květní pupeny na konci předchozí vegetační sezóny na loňském dřevě. Silné zimní mrazy nebo pozdní jarní mrazíky proto mohou poupata poškodit a kvetení v daném roce omezit; kořenový systém i báze keře přezimují spolehlivě a rostlina obrazí, ale bez květenství. V podmínkách České republiky se odrůdě daří lépe v chráněnější poloze, například u východní nebo severovýchodní stěny budovy, kde na ni nedopadá ostré ranní slunce v době rozmrzání a kde je zaclonění před zimním větrem.
Stanoviště vyhovuje polostinné, případně slunné mimo nejteplejší polohy. U bílých odrůd je omezení slunce podstatnější než u barevných: na plném poledním slunci se bílé sterilní květy spalují a získávají hnědé okraje, které jsou na světlém podkladu velmi nápadné. Půda má být humózní, propustná, rovnoměrně vlhká a bohatá na organickou hmotu. Protože barva nezávisí na pH, není nutné upravovat půdní reakci kvůli vybarvení; kyselejší až neutrální podklad je nicméně pro celkovou kondici rostliny vhodnější než silně vápnitý, na němž se objevuje chloróza listů.
V zahradě se 'White Ball' uplatní jako solitéra na menší ploše, ve skupinách, v obrubách a v nádobách na terase. Bílá barva dobře funguje ve stinnějších koutech zahrady, kde opticky prosvětluje tmavé pozadí stálezelených dřevin, a zůstává viditelná i za soumraku. Kombinuje se s hostami, kapradinami a dalšími rostlinami s podobnými nároky na vlhkou humózní půdu. Květenství se hodí do řezu a po usušení si zachovávají tvar, přičemž bílá barva přechází do béžové – v suché vazbě patří bílé hortenzie k nejpoužívanějším materiálům.
Bílé sterilní květy viditelně reagují na poškození. Spálení sluncem, kroupy i kontakt s tvrdou vodou při zálivce shora zanechávají na okvětních lístcích hnědé skvrny, které na růžových a modrých květech nejsou tolik patrné. Zálivka proto patří ke kořenům, nikoli na květenství. Odkvetlá bílá květenství přecházejí v závěru sezóny do krémových a zelenavých tónů, které bývají u bílých odrůd považovány za samostatně dekorativní; ponechaná na keři přes zimu navíc kryjí pupeny pod sebou před přímým mrazem a tvoří spolu s černými stonky výrazný zimní prvek.
Řada Black Steel vznikla v Nizozemsku jako reakce na dlouhodobou slabinu hortenzií velkolistých: mimo dobu kvetení jde o poměrně nezajímavý keř bez ozdobné kůry i podzimního zbarvení. Šlechtitelé proto vybírali klony s tmavě pigmentovanými, téměř černými stonky, jejichž hodnota se projeví právě v období vegetačního klidu. Řada zahrnuje vedle bílé varianty také růžovou, červenou a fialovou se stejným habitem, takže lze sestavit jednotnou výsadbu lišící se pouze barvou květenství – u bílé varianty přitom odpadá riziko, že se barva časem posune podle půdy.