Hortenzie stromečkovitá 'Annabelle' (Hydrangea arborescens 'Annabelle') je opadavý keř s hustým, zaobleným vzrůstem, který dosahuje výšky i šířky přibližně jeden až jeden a půl metru. Vytváří kompaktní trsy tmavě zelených, vejčitých listů se zubatým okrajem, nad nimiž se od poloviny léta zvedají mohutná kulovitá květenství. Divoce rostoucí Hydrangea arborescens pochází z podrostu listnatých lesů východu Severní Ameriky, kde tvoří nenápadné keře s drobnějšími květy; 'Annabelle' je jejich šlechtěná forma s výrazně zvětšenými, čistě sterilními květenstvími, která patří mezi největší v celém druhu a v plné síle dosahují průměru 20 až 25 centimetrů.
Květenství tvoří téměř výhradně velké sterilní květy, takže keř působí jako soubor hustých bílých koulí bez viditelných drobných fertilních kvítků uprostřed. Poupata se otevírají v jemně nazelenalém odstínu, během několika týdnů přejdou do čistě bílé barvy a v závěru léta postupně vysychají do papírově béžového tónu, který na keři vydrží i po opadu listí. Kvetení začíná v červnu nebo červenci a při příznivém počasí trvá až do září, s ojedinělým dokvétáním i později. Vzhledem k velké hmotnosti květenství mají výhony po dešti nebo za silného větru tendenci se sklánět k zemi; jde o dobře známou vlastnost této starší odrůdy, kterou pozdější šlechtěné formy se zpevněnými stonky odstraňují, 'Annabelle' si však díky své historii udržuje postavení výchozí a nejznámější odrůdy celého druhu.
Mrazuvzdornost patří k hlavním přednostem této hortenzie. Kvete na letorostech, tedy na dřevě vzniklém v aktuální sezóně, takže ani silné zimní mrazy nemohou poškodit již založené květní pupeny – ty se totiž tvoří až během jara. Odrůda snáší teploty hluboko pod bodem mrazu a spolehlivě přezimuje na celém území České republiky včetně chladnějších a otevřenějších poloh. I při vymrznutí nadzemní části až ke kořenům keř na jaře znovu vyžene z báze a v témže roce vykvete, což z něj dělá jednu z nejjistějších kvetoucích hortenzií pro naše klimatické podmínky.
Nejlépe roste na slunném až polostinném stanovišti v propustné, živné půdě s dostatkem organické hmoty a rovnoměrnou vlhkostí. Na rozdíl od velkolistých hortenzií nevyžaduje kyselou půdní reakci a barva květů se podle pH půdy nemění. Na plném slunci potřebuje vydatnější zálivku, protože rozsáhlá květenství rychle odpařují vodu; v polostínu si naopak lépe udrží svěžest listů během letních veder. Vyhovují jí i těžší jílovité půdy, pokud nejsou trvale podmáčené, a snáší i znečištěné městské ovzduší, díky čemuž se hodí i do pouličních výsadeb a veřejné zeleně.
V zahradě se 'Annabelle' uplatní jako solitéra i v pravidelných skupinách, kde vytváří souvislou bílou plochu viditelnou už z dálky. Dobře snáší stinnější kouty zahrady, a proto se často vysazuje k severním stranám budov nebo pod korunami vzrostlejších stromů, kde jiné kvetoucí keře selhávají. Řezané květy dlouho vydrží ve váze a po usušení si zachovávají tvar i barvu, takže se hojně používají v sušené vazbě a floristice. Odkvetlá, papírově zbarvená květenství lze na keři ponechat přes zimu jako dekorativní prvek, který ocení zejména zahrady s přírodním, málo upraveným pojetím.
Historie 'Annabelle' sahá k náhodnému nálezu z počátku 20. století. Kolem roku 1910 objevily sestry Kirkpatrickovy z města Anna v jižním Illinois nápadně kvetoucí keř planě rostoucí hortenzie stromečkovité v okolních lesích a přenesly ho na svou zahradu. Rostlina se dalších padesát let šířila mezi místními zahrádkáři jen ústním podáním, než si jí v roce 1960 všiml botanik Joseph C. McDaniel z University of Illinois, dohledal její původ až k rodině Kirkpatrickových a v roce 1962 ji uvedl do komerčního pěstování pod jménem odkazujícím na dívky – „belles" – z města Anna. Jako nativar, tedy vyšlechtěná forma původní severoamerické dřeviny, se 'Annabelle' od šedesátých let stala jednou z nejpěstovanějších bílých hortenzií na světě.