Hortenzie latnatá 'Tardiva' (Hydrangea paniculata 'Tardiva') je vzrůstný opadavý keř se vzpřímeným habitem, který patří k nejvyšším v sortimentu latnatých hortenzií. Bez řezu dorůstá výšky dvou a půl až tří a půl metru, výjimečně i více; při pravidelném jarním zmlazování se dá udržet na podstatně menší výšce. Listy jsou vejčité, tmavě zelené, se zubatým okrajem. Výhony jsou pevné a dřevnaté, s věkem tvoří rostlina rozložitý, vícekmenný keř.
Charakteristickou vlastností je pozdní doba kvetení, na kterou odkazuje i latinské jméno odrůdy. Květenství se otevírají až v srpnu a kvetení pokračuje do září a října, tedy v době, kdy raně kvetoucí odrůdy typu Quick Fire už mají hlavní sezónu za sebou. Laty jsou velké, kuželovité a volněji stavěné než u odrůd s převahou sterilních květů; obsahují směs nápadných krémově bílých sterilních květů a drobných plodných kvítků, což jim dává vzdušnější, méně kompaktní vzhled. S postupujícím podzimem se sterilní květy podbarvují narůžovělým odstínem.
Kvetení se zakládá na letorostech aktuálního roku. Zimní mrazy proto nemohou poškodit květní pupeny a rostlina kvete spolehlivě každoročně. Mrazuvzdornost je vysoká a přezimování v podmínkách České republiky nepředstavuje problém ani v podhorských polohách. Odrůda byla zařazena do odrůdového pokusu latnatých hortenzií britské Královské zahradnické společnosti.
Nejlépe roste na vlhké, ale propustné půdě v polostínu nebo na slunci, pokud zůstává půda spolehlivě vlhká. Toto doporučení vychází přímo z pěstitelských pokynů pro druh a je u vysokých odrůd s velkým listovým i květenstvím zvlášť podstatné, protože výpar vody je značný. Trvale podmáčené polohy jsou nevhodné. Půdní reakce barvu květů neovlivňuje. Vzhledem k mělkému kořenění se osvědčuje mulčování povrchu půdy.
Rozměry odrůdu předurčují do větších zahrad a parkových výsadeb. Uplatní se jako solitéra na volné ploše, ve vysokých volně rostoucích živých plotech, jako pohledová clona nebo v zadních partiích rozsáhlejších smíšených výsadeb. Zvlášť cenná je v kombinaci s časně kvetoucími odrůdami, protože společně pokryjí kvetením období od června do října. Plodné kvítky ve květenství jsou v pozdním létě a na podzim zdrojem potravy pro opylovače, kdy už jiné zdroje v zahradě ubývají. Řezané laty vydrží ve váze a hodí se do suché vazby.
Pozdní doba kvetení má význam přesahující estetiku výsadby. V druhé polovině září a v říjnu už většina zahradních rostlin odkvetla a nabídka nektaru a pylu prudce klesá právě v době, kdy si včelstva a další opylovači doplňují zásoby před zimou. Volně stavěná květenství této odrůdy obsahují funkční plodné kvítky, takže představují zdroj potravy v období, kdy je jich v běžné zahradě málo. U odrůd složených výhradně ze sterilních květů tato hodnota chybí bez ohledu na to, jak bohatě kvetou.
Vzrůst odrůdy je třeba brát v úvahu už při výsadbě. Tříapůlmetrový keř vysazený příliš blízko zdi nebo cesty se během několika let stane překážkou a opakovaný redukční řez, kterým se problém obvykle řeší, narušuje přirozený tvar. Vzhledem k tomu, že rostlina kvete na letorostech a silný jarní řez snáší bez ztráty kvetení, dá se výška regulovat systematicky – rozhodnutí o způsobu vedení je však vhodné učinit hned na začátku, ne až po několika letech.
Jméno odrůdy pochází z latinského tardivus, tedy pozdní, a odkazuje výhradně na dobu kvetení. Latnaté hortenzie se do Evropy dostaly z východní Asie v devatenáctém století a 'Tardiva' patří k nejstarším odrůdám, které se v sortimentu udržely dodnes. Její význam vzrostl s tím, jak se šlechtění soustředilo na časně kvetoucí typy: v moderní výsadbě plní roli, kterou žádná z novějších odrůd nezastane, totiž pokrytí října, kdy je zdrojů nektaru v zahradě málo.