Hortenzie latnatá 'Grandiflora' (Hydrangea paniculata 'Grandiflora') je vzrůstný opadavý keř nebo malý vícekmenný strom, který bez zásahu dorůstá tří až šesti metrů výšky i šířky, v kultuře se však obvykle udržuje výrazně menší. Jde o nejstarší a historicky nejrozšířenější odrůdu druhu, v anglicky mluvících zemích běžně označovanou zkratkou PeeGee, odvozenou od počátečních písmen botanického jména. Habitus je vzpřímený, s věkem se rozkládá do stran a starší rostliny získávají tvar rozložité, řídce větvené koruny. Listy jsou vejčité, tmavě zelené, s pilovitým okrajem. Odrůda se často pěstuje ve stromkovém tvaru, kde vytváří působivý solitérní prvek.
Květenství patří k největším ve druhu. Kuželovité laty měří třicet až pětačtyřicet centimetrů na délku a u báze mohou být patnáct až třicet centimetrů široké. Tvoří je téměř výhradně velké sterilní kvítky, takže laty působí plně a masivně. Kvetení začíná v červenci a pokračuje do září. Poupata se otevírají jasně bílá, během srpna přecházejí do jemně růžového tónu a na podzim vysychají do papírově béžové barvy, ve které na keři vydrží dlouho do zimy. Vzhledem k hmotnosti květenství se výhony pod nimi zřetelně sklánějí – tento sklon je součástí charakteristického vzhledu odrůdy a moderní šlechtěné formy s pevnějšími stonky jej odstraňují.
Latnaté hortenzie kvetou na letorostech, tedy na dřevě narostlém v aktuální sezóně. Květní pupeny se zakládají až během jara, takže zimní mrazy nemohou kvetení ohrozit. 'Grandiflora' patří k nejotužilejším hortenziím vůbec a spolehlivě přezimuje na celém území České republiky včetně chladných podhorských poloh. Právě spolehlivost kvetení a schopnost růst i v nepříznivých podmínkách jí zajistily více než stoleté rozšíření v zahradách, parcích a hřbitovních výsadbách.
Stanoviště vyhovuje slunné až polostinné. Na plném slunci je kvetení nejbohatší, v polostínu se laty déle drží ve světlém tónu. Půda má být propustná, živná a rovnoměrně vlhká; velká květenství odpařují značné množství vody, takže při delším suchu květy vadnou. Rostlina snáší i těžší jílovité půdy, pokud nejsou trvale zamokřené, a toleruje znečištěné městské ovzduší, což byl jeden z důvodů jejího masového využití ve veřejné zeleni. Půdní reakce nemá na barvu květů žádný vliv, na rozdíl od velkolistých hortenzií není potřeba pH nijak upravovat.
V zahradě se 'Grandiflora' uplatní jako velká solitéra na místě, kde má dost prostoru, nebo jako vysoký volně rostoucí kvetoucí plot. Ve stromkovém tvaru funguje jako výrazný prvek u vstupu nebo v travnaté ploše. Vzhledem k rozměrům nejde o odrůdu do malé zahrady – tam je vhodnější sáhnout po kompaktních moderních selekcích. Řezané laty patří k nejoblíbenějším materiálům pro sušenou vazbu, protože po usušení drží tvar i objem po mnoho let. Odkvetlá květenství lze na keři ponechat přes zimu, kde v papírově béžové barvě tvoří výraznou strukturu, zvlášť pokud na nich ulpí sníh nebo jinovatka. Starší exempláře pěstované jako vícekmenné dřeviny lze vyvětvit odspodu a odhalit tak strukturu kmenů, což je u této odrůdy díky jejímu vzrůstu možné a jinde u hortenzií spíše výjimečné. V parkových výsadbách se používá i ve stromkovém tvaru na vysokém kmínku.
'Grandiflora' se do Ameriky dostala z Japonska v roce 1861 a v následujících desetiletích se stala jednou z nejčastěji vysazovaných okrasných dřevin vůbec. V anglicky mluvících zemích se pro ni vžila zkratka PeeGee, odvozená od iniciál paniculata grandiflora, a používá se dodnes tak běžně, že bývá zaměňována za samostatný název rostliny. Ve druhé polovině 19. a v první polovině 20. století se odrůda masově vysazovala u venkovských domů, na hřbitovech a ve veřejné zeleni, kde její exempláře na mnoha místech přežívají dodnes. Prakticky všechny moderní latnaté odrůdy vznikly z genetického materiálu, jehož výchozím bodem byla právě tato rostlina.