Hnojivo, ze kterého jehličnany berou celou sezonu
Jehličnany nerostou v nárazech jako zelenina. Potřebují stálý, mírný přísun živin od jara do léta, a proto je v tomto hnojivu dusík z velké části vázaný v drcené rohovině. Rohovinu rozkládají půdní mikroorganismy postupně, podle teploty, takže dusík přichází tak, jak ho dřevina stačí využít, a nehrozí přehnojení ani měkké výhony. Vyšší podíl draslíku zpevňuje pletiva a zlepšuje hospodaření s vodou, hořčík drží sytou barvu jehličí a listů.
Rozhoďte ho na jaře rovnoměrně pod korunou, tam, kde končí větve, a kde jsou sací kořeny, lehce zapravte a vydatně zalijte. Hodí se i do výsadbové jámy. Hnojte nejpozději do konce července, aby výhony vyzrály před zimou; na podzim sáhněte po draselno-hořečnatém hnojivu bez dusíku.
Jehličnany, rododendrony, azalky, vřesy, borůvky a modré hortenzie mají společné jedno: potřebují kyselou půdu. V ní mohou přijímat železo a hořčík, a právě ty jim v běžné zahradní půdě chybějí, i když jich je tam dost. Projeví se to žloutnutím mladých listů a jehličí, slabým růstem a u hortenzií ztrátou modré barvy. Hnojivo pro kyselomilné rostliny proto nejen vyživuje, ale půdu neodkyseluje a obvykle přidává hořčík, případně síru nebo hliník.
Tyto rostliny mají jemné, mělké kořeny a špatně snášejí přehnojení. Hnojte raději menšími dávkami a včas: hlavní hnojení na začátku jara, druhé nejpozději v červenci, aby výhony stihly vyzrát před zimou. Nikdy k nim nedávejte vápno, popel ani dolomit; zvedají pH a kořeny přestanou přijímat železo. Zalévejte, pokud můžete, dešťovou vodou.
Kbelík 10 kg vystačí podle dávky výrobce na 170 až 200 m² plochy pod korunami.