Hlošina Ebbingeova 'Compacta' (Elaeagnus × ebbingei 'Compacta') je kompaktní selekce stálezeleného křížence, pravděpodobně italského původu. Od výchozího zelenolistého typu se neodlišuje barvou listu, ale stavbou: internodia jsou zkrácená, rozvětvení hustší a keř netvoří dlouhé pruty vyskakující z obrysu. Rostlina si tak udrží celistvý tvar i bez pravidelného zkracování. Používá se na nízké stříhané ploty, jako pravidelný solitérní keř i pro sklizeň jedlých plodů.
Habitus je kulovitě vzpřímený, s pevnými, vzhůru namířenými větvičkami medově hnědé barvy. List je kožovitý, celokrajný a elipčitý, obvykle o něco menší a hustěji nasazený než u výchozího křížence, a mění vzhled podle věku: nejmladší je stříbřitý s jemným tečkováním, potom světle zelený, dál modrozelený a nakonec tmavý a lesklý; spodní strana je stříbřitá, pokrytá šupinkami. Květy jsou nenápadné, bílé s béžovým tečkováním a schované mezi listy; jejich množství se rok od roku liší podle toho, jak teplé bylo předchozí léto. Výhony jsou bez trnů.
Kvetení spadá do září a října. Přednost je ve vůni, ne ve vzhledu: sladký parfém s tóny šeříku a hřebíčku se rozvine po západu slunce a v bezvětří je cítit z několika metrů. Plody na opylených květech přezimují a dozrávají teprve na jaře, průběžně od dubna do května po dobu asi šesti týdnů; sklizeň tak spadá do období, kdy ostatní ovocné dřeviny ještě kvetou. Plod je oválný, asi 1,5 až 2 centimetry dlouhý, červený se stříbřitým tečkováním a s jedním velkým jádrem, na kterém dužnina drží v tenké vrstvě. Chuť plně zralého plodu je sladká s kyselým dozvukem, tvrdé a nedozrálé plody svírají. Konzumují se surové nebo se svaří na želé. Opylovač není třeba, protože květ je oboupohlavný; sousedství dalších hlošin ovšem úrodu zvyšuje, takže v řadě plotu se plodí ochotněji.
Půda může být téměř jakákoli, pokud je propustná: písčitá, jílovitá i kamenitá, nejlépe s reakcí neutrální až mírně zásaditou. Nesnáší jen trvale mokrý a nevzdušný substrát. Stanoviště snáší slunné i polostinné a zvládne i hlubší stín, na slunci je ale barva mladých přírůstků čistší a nasazení květu i plodu vyšší. Na kořenech vznikají hlízky s aktinomycetou Frankia, díky nimž si rostlina váže vzdušný dusík; na chudé nebo dosypané půdě podél oplocení proto roste bez přihnojování. Po zakořenění výrazně toleruje sucho a vítr, takže obstojí i v exponovaných místech a v nádobách. Mrazuvzdornost se u této odrůdy uvádí do -24 °C, tedy lépe než u zelenolistého typu; údaje se však mezi zdroji rozcházejí a v prvních zimách je vhodnější chráněnější poloha.
Bez řezu dosáhne 2 až 3 metrů výšky a 1,5 až 2 metrů šířky, tedy zhruba o metr méně než nezkrácené rostliny výchozího křížence, a udrží při tom kulovitý obrys. Přírůstky jsou kratší a rovnoměrnější, takže cílové velikosti dosáhne později. Po řezu zjara dobře obráží, snáší letní zkrácení i zmlazení do staršího dřeva, kdy vyrazí z báze a do dvou sezón se znovu zapojí.
Na stříhaný plot patří tři rostliny na běžný metr; díky vyšší hustotě olistění nastupuje zápoj dřív než u výchozího křížence, obvykle za tři sezóny. Udržitelná výška je 0,8 až 1,5 metru, s vypětím do 2 metrů, takže je to materiál na nízké obruby a dělicí stěny, ne na vysokou clonu. Hlavní sestřih patří do konce května a června, po dosklizení plodů; udržet obrys stačí jeden zásah za rok, takže tu plot a plody nesoupeří tak ostře jako u druhu. Neřezaná rostlina působí jako pravidelná polokulovitá solitéra vhodná i do formální kompozice a do nádoby. Pro sklizeň se sází volněji, po dvou až třech kusech ve skupině, kde se plody snadno sbírají z nízkého keře.
Selekce pochází pravděpodobně z italského školkařství a v evropském sortimentu se drží jako pracovní odpověď na hlavní slabinu výchozího křížence, tedy na jeho tendenci vyhánět dlouhé nepravidelné pruty. Jméno Compacta je popisné a označuje právě zkrácená internodia a hustší stavbu. Základní rostlinu, ze které selekce vzešla, vypěstoval v roce 1929 v Haagu Simon Doorenbos křížením hlošiny velkolisté a hlošiny ostnité; kompaktní typy začaly ze sortimentu vystupovat až o několik desetiletí později, když se hlošiny prosadily jako náhrada za mrazem poškozované stálezelené ploty.