Hlošina Ebbingeova 'Compacta' (Elaeagnus ebbingei 'Compacta') je kompaktní selekce stálezeleného křížence, nejspíš italského původu. Od zelenolisté výchozí formy se neliší barvou listu, ale stavbou: články mezi listy jsou kratší, větvení hustší a keř nevyhání dlouhé pruty z obrysu. Celistvý tvar si tak udrží i bez pravidelného zkracování. Hodí se na nízký stříhaný plot, jako pravidelná solitéra i pro sklizeň plodů.
Habitus je kulovitě vzpřímený, větvičky jsou pevné, míří vzhůru a mají medově hnědou barvu. Kožovitý elipčitý list bývá menší a hustěji nasazený než u výchozí hlošiny a mění vzhled s věkem: nejmladší je stříbřitý s jemným tečkováním, pak světle zelený, modrozelený a nakonec tmavý a lesklý; rub je stříbřitě šupinatý. Výhony nemají trny.
Kvete v září a říjnu nenápadnými bílými květy s béžovým tečkováním; jejich množství se řídí tím, jak teplé bylo předchozí léto. Hlavní ozdobou je vůně, sladká s tóny šeříku a hřebíčku, která se rozvine po západu slunce a v bezvětří je cítit na několik metrů. Plody přezimují a zrají od dubna do května, zhruba šest týdnů, kdy jiné ovocné dřeviny teprve kvetou. Oválný červený plod se stříbřitým tečkováním měří 1,5 až 2 cm, dužnina je v tenké vrstvě kolem velkého jádra, zralá sladká s kyselým dozvukem, nedozrálá svíravá. Jí se syrový nebo svařený na želé. Keř se opylí sám, další hlošiny v sousedství ale úrodu zvýší.
Snese téměř jakoukoli propustnou půdu, písčitou, jílovitou i kamenitou, nejlépe neutrální až mírně zásaditou; nesnáší jen trvale mokrý a nevzdušný substrát. Roste na slunci, v polostínu i v hlubším stínu, na slunci jsou ale mladé přírůstky barevně čistší a květů i plodů je víc. Hlízky s aktinomycetou Frankia na kořenech váží vzdušný dusík, takže na chudé půdě podél oplocení roste bez přihnojování. Po zakořenění toleruje sucho a vítr. Mrazuvzdornost je do -24 °C, tedy lepší než u zelenolisté formy; v prvních zimách je přesto vhodnější chráněnější místo.
Bez řezu dorůstá 2 až 3 m výšky a 1,5 až 2 m šířky a drží kulovitý obrys. Přírůstky jsou kratší a rovnoměrnější, konečné velikosti proto dosahuje později. Snáší jarní i letní řez a zmlazení do starého dřeva, po kterém obrazí z báze a do dvou sezon se zapojí.
Do plotu se sázejí tři rostliny na metr; díky hustšímu olistění se stěna zapojí obvykle za tři sezony. Udržet se dá ve výšce 0,8 až 1,5 m, nanejvýš 2 m, je to tedy materiál na nízké obruby a dělicí stěny, ne na vysokou clonu. Jeden sestřih koncem května a v červnu po sklizni obvykle stačí, takže plot a plody spolu nesoupeří. Neřezaný keř je pravidelná polokulovitá solitéra i do formální výsadby a do nádoby.
Selekce pochází pravděpodobně z italského pěstitelství a v Evropě se ujala jako odpověď na hlavní slabinu výchozího křížence, sklon vyhánět dlouhé nepravidelné pruty. Výchozí rostlinu vypěstoval roku 1929 v Haagu Simon Doorenbos křížením hlošiny velkolisté a hlošiny ostnité. Kompaktní typy se objevily o několik desetiletí později, když se hlošiny prosadily jako náhrada za mrazem poškozované stálezelené ploty.