Hlošina Ebbingeova (Elaeagnus ebbingei) je stálezelený keř, který vznikl zkřížením dvou asijských hlošin, hlošiny velkolisté (Elaeagnus macrophylla) s hlošinou ostnitou (Elaeagnus pungens). Jde o zelenolistý kříženec bez barevné selekce, výchozí typ pozdějších panašovaných a zakrslých odrůd. Slouží ve třech rolích: jako stříhaný stálezelený plot, jako vzrostlý samostatný keř a jako ovocná dřevina s jarní sklizní.
Keř je široce vzpřímený a hustě rozvětvený, s dlouhými pruty vybíhajícími z obrysu. Kožovitý celokrajný list je vejčitý až elipčitý, 6 až 10 cm dlouhý, svrchu tmavě zelený a lesklý, zespodu stříbřitě bělavý se šupinkami a drobnými rezavými body, takže se ve větru barevně převrací. Mladé výhony jsou hnědě šupinaté, bez trnů nebo jen s ojedinělými.
Kvete v září a říjnu, podle počasí až do listopadu. Krémově bílé trubkovité zvonky kolem 1 cm jsou skryté v paždí listů, ale silně a sladce voní, nejvíc navečer a za vlhkého bezvětří. Plody dozrávají až po zimě, postupně od dubna do května asi šest týdnů, kdy na zahradě jiné ovoce není. Oválná sytě červená kostěnka se stříbřitými tečkami je 1,5 až 2 cm dlouhá, zralá měkká a sladká s mírnou kyselinkou, nedozrálá svíravá; velké jádro zabírá značnou část plodu. Jí se syrová, na želé nebo ve vařených pokrmech. Květy jsou oboupohlavné a keř se opylí sám, ve skupině více rostlin je ale úroda vydatnější.
Patří k nejsnadnějším stálezeleným keřům. Roste na slunci i v polostínu, zvládne i hlubší stín, jen méně kvete a méně plodí. Půda může být jakákoli propustná, kyselá i zásaditá, písčitá i kamenitá; trvale zamokřená nevyhovuje. Kořenové hlízky s aktinomycetou Frankia váží vzdušný dusík, takže keř prospívá i na chudé štěrkovité půdě po stavbě. Po zakořenění snáší sucho, vítr i slaný postřik. Mrazuvzdornost je do -20 °C, na otevřeném větrném místě je lepší volit závětří.
Ročně přirůstá 30 až 70 cm, což ho řadí k nejrychlejším stálezeleným keřům. Bez řezu dorůstá 3 až 4 m výšky a 2 až 3 m šířky, staré kusy až 4 až 5 m s prosvítajícím spodkem. Zmlazení téměř k bázi snese a do dvou sezon se znovu zapojí.
Do stříhaného plotu se sázejí dvě až tři rostliny na metr, větší vzrostlé sazenice po 60 až 100 cm; zápoj nastupuje za dvě až tři sezony a stěnu lze udržet ve výšce 1,2 až 2,5 m. Hlavní sestřih patří na konec května a do června, po sklizni plodů. Druhý zásah po začátku července ubírá podzimní květ i jarní úrodu, takže plot stříhaný dvakrát ročně téměř neplodí. Pro sklizeň se proto sází volně, po dvou až třech kusech. Obstojí i v nádobě a na kmínku.
Kříženec nese jméno J. W. E. Ebbingeho, zahradníka z nizozemského Boskoopu. Vybral ho ale Simon Doorenbos, který roku 1929 v Haagu vysel semena z hlošin rostoucích pohromadě a mezi sazenicemi poznal mezidruhového křížence. Z této rostliny později vzešly mutace a selekce, které dnes tvoří nabídku hlošin, panašované i kompaktní.