Habr obecný (Carpinus betulus) je opadavý strom, který u nás roste přirozeně a v teplejších oblastech patří k nejhojnějším dřevinám listnatých lesů; spolu s dubem tvoří typické dubohabřiny. Jako původní evropská a západoasijská dřevina nemá s místním podnebím potíže a je plně mrazuvzdorný.
Volně rostoucí strom dorůstá 15 až 20 m a jeho koruna se rozkládá do šířky 10 až 15 m. U mladého habru je koruna kuželovitá, později široce vejčitá až okrouhlá a ve stáří se konce větví sklánějí dolů. Kmen bývá žebrovitý, jakoby zvlněný, a kůra zůstává i u starých exemplářů hladká a šedá. Jako strom roste spíše pomaleji, s místem pro dospělou korunu je však třeba počítat od začátku.
List je vejčitý, na konci zašpičatělý, 5 až 10 cm dlouhý a po okraji dvakrát pilovitý. Rovnoběžné žilky ho zvrásňují do pravidelných vln. Na jaře je jasně zelený, na podzim se barví zlatožlutě a potom zhnědne. V dubnu a květnu se spolu s rašícími listy objeví zelenožluté jehnědy, samčí i samičí; jsou drobné a okrasný význam nemají.
Plody dozrávají v říjnu. Jde o zploštělé žebernaté oříšky velké asi 7 až 8 mm, každý posazený na trojlaločném listenu dlouhém 3 až 4 cm, a visí v převislých svazcích po celé koruně. Během zimy je vítr postupně roznáší, takže pod neřezaným stromem se časem objevují semenáčky.
Strom je opadavý, mladé rostliny a stříhané tvary ale podrží suché hnědé listy až do jara, kdy je vytlačí nové rašení. Šedé větve tak nejsou holé a stěna zůstává neprůhledná i v měsících, kdy jiné listnáče prosvítají.
Nároky jsou velmi skromné. Nejlépe roste v hlinité půdě, poradí si ale i s jílem, pískem, kyselou i vápnitou zeminou, se sušším i vlhčím místem a vydrží krátké zaplavení; trvalé zamokření nesnáší. Daří se mu na slunci i ve stínu a velmi dobře odolává větru, vadí mu však zasolení. Kořeny má mělké, proto mu škodí dlažba nad kořeny. Vážní škůdci ho obvykle nenapadají, občas se objeví housenky, mšice, padlí, rakovina kůry nebo václavka.
Proti sloupovitým habrům, jako jsou 'Columnaris' a 'Frans Fontaine', vytváří širokou korunu a plodí. Hodí se jako solitéra do parku či velké zahrady, do aleje, jako větrolam a především na živé ploty a tvarované stěny, kde vychází nejlevněji.