Dub letní 'Pyramidalis' (Quercus robur 'Pyramidalis') je sloupovitý kultivar našeho domácího dubu letního. Základní druh tvoří mohutný strom se širokou korunou, který potřebuje desítky metrů prostoru. 'Pyramidalis' má stejné listy, plody i odolnost, ale větve nasazuje v ostrém úhlu a vede je souběžně s kmenem vzhůru. Vzniká tak vysoký, hustě větvený sloup, jehož šířka je jen zlomkem šířky planého dubu.
Koruna je úzce sloupovitá až vejčitě pyramidální a zavětvená obvykle nízko nad zemí. Ve stáří se konce větví mírně převisají a obrys se nahoře rozvolní. Listy jsou obvejčité až podlouhle oválné, laločnaté, s ouškovitou bází, tmavozelené a lesklé, zpravidla o něco větší než u základního druhu. V květnu se objevují nenápadné žlutozelené převislé jehnědy, na podzim dozrávají žaludy na dlouhých stopkách.
Dub raší pozdě, v druhé polovině dubna nebo v květnu, později než ostatní běžné domácí stromy. V létě je koruna hustá a sytě zelená. Na podzim list žloutne a hnědne, opadává pozdě a na mladších větvích část suchého listí vydrží do jara. Díky svislým větvím je silueta výrazná i v zimě.
Vyhovuje mu slunce až mírný polostín. Na půdu je nenáročný: roste v kyselé i vápnité, hlinité, písčité i jílovité zemině a jako jeden z mála velkých stromů snese i periodické zamokření. Dobře odolává větru, posypové soli, zhutnění i zadláždění kořenové zóny, proto se sází do ulic, alejí a průmyslových areálů. Mrazuvzdornost je do -26 °C.
Zpočátku roste svižně, s věkem zpomaluje. Po deseti letech měří tři až čtyři metry na výšku a metr a půl až dva na šířku, v dospělosti dorůstá 15 až 20 m při šířce tři až čtyři metry; velmi staré stromy se mohou rozšířit víc. Tvar drží sám a řez nepotřebuje. V mládí se jen odstraní konkurenční vrchol a kmen se postupně vyvětví do potřebné výšky. Řez snáší, rány na silných větvích se ale hojí pomalu, takže se odstraňují jen tenčí větve.
Kořeny sahají hluboko a mají výraznou kůlovou část. Strom je proto stabilní ve větru, starší exempláře ale špatně snášejí přesazování. Vedle 'Pyramidalis' se pěstují i další úzké klony, například 'Fastigiata Koster', vybrané pro pravidelnější obrys; liší se šířkou koruny a hustotou větvení, nároky na stanoviště mají stejné.
Hodí se jako uliční a alejový strom, jako svislý akcent na hranici pozemku, clona proti pohledům ze sousedství i jako solitéra ve středně velké zahradě, kde by se rozložitý dub nevešel. Sází se také v řadách podél příjezdových cest a parkovišť. Jako domácí druh hostí velké množství hmyzu a ptáků, takže vedle okrasné hodnoty přináší zahradě i život.
Sloupovité duby vznikly v Evropě jako náhodné odchylky v přírodních porostech; nejznámější takový strom rostl v jižním Německu a stal se východiskem pro množení celé skupiny. Úzký tvar se ze semene dědí jen zčásti, proto se kultivar množí vegetativně, roubováním na semenáče dubu letního. Dub letní patří v Česku k původním dřevinám a k nejdéle žijícím stromům vůbec; z jeho tvrdého dřeva se stavěly lodě, krovy a vodní stavby.