Dub letní 'Pyramidalis' (Quercus robur 'Pyramidalis', v sortimentu též pod jménem 'Fastigiata') je sloupovitý kultivar našeho domácího dubu letního. Základní druh je mohutný strom s širokou rozložitou korunou, který potřebuje desítky metrů prostoru; tato forma má stejné listy, stejné plody i stejnou odolnost, ale větve nasazuje v ostrém úhlu a vede je souběžně s kmenem vzhůru. Vzniká tak vysoký, hustě větvený sloup, jehož šířka zůstává zlomkem šířky planého dubu.
Koruna je úzce sloupovitá až vejčitě pyramidální, hustě větvená, zavětvená obvykle nízko nad zemí. U starších exemplářů se konce větví mírně převěšují a obrys se nahoře rozvolňuje. Listy jsou obvejčité až podlouhle oválné, na okraji laločnaté s ouškovitou bází, tmavozelené a lesklé, u tohoto kultivaru zpravidla o něco větší než u základního druhu. Kvete v květnu žlutozelenými převislými jehnědami, které nejsou nápadné, ale pro strom mají zásadní význam. Žaludy dozrávají na podzim na dlouhých stopkách — právě podle nich se druh česky někdy nazývá dub stopkatý.
Sezonní průběh je klasicky listnatý. Dub raší pozdě, obvykle až v druhé polovině dubna nebo v květnu, a raší nejpozději ze všech běžných domácích stromů. Během léta je koruna sytě zelená a hustá. Na podzim se listy zbarvují do žluta a dále do hnědé, opad je pozdní a část suchého listí zůstává na mladších větvích až do jara. Zimní silueta je díky svislým větvím výrazná a čitelná i bez olistění.
Stanoviště vyžaduje slunné až mírně polostinné. Nároky na půdu jsou nízké a rozsah snášených podmínek je široký: vyhovuje mu půda kyselá i vápnitá, hlinitá, písčitá i jílovitá, a jako jeden z mála velkých stromů zvládá i půdy periodicky zamokřené. Odolnost vůči větru je vysoká, stejně jako snášenlivost posypové soli, zhutnění a zadláždění kořenové zóny; proto se kultivar vysazuje do ulic, alejí a průmyslových areálů. Mrazuvzdornost odpovídá zóně 5a, tedy zhruba −26 až −29 °C, což v Česku pokrývá všechny běžné polohy.
Vzrůst je zpočátku svižný a s věkem se zpomaluje. Po deseti letech měří strom kolem tří až čtyř metrů při šířce metr a půl až dva metry. V dospělosti se uvádí výška patnáct až dvacet metrů a šířka tři až čtyři metry, u velmi starých jedinců se koruna může rozšířit i více. Sloupovitý tvar rostlina drží sama a řez nepotřebuje; výchovný zásah v mládí se omezuje na vyřazení konkurenčního vrcholu a na vyvětvení kmene do požadované výšky. Dub snáší řez dobře, ale rány na silných větvích se hojí pomalu, proto se pracuje s malými průměry.
Kořenový systém je hluboký s výraznou kůlovou částí, díky čemuž je strom stabilní ve větru, ve vyšším věku ale špatně snáší přesazování. Ve školkařské nabídce se vedle jména 'Pyramidalis' objevují i další úzké klony vybrané pro pravidelnější obrys, například 'Fastigiata Koster'. Rozdíly mezi nimi jsou v šířce koruny a v hustotě větvení, nikoli v nárocích na stanoviště.
Použití vychází z kombinace úzkého tvaru a odolnosti základního druhu. Uplatní se jako uliční a alejový strom, jako svislý akcent na hranici pozemku, jako clona proti pohledům do sousedství i jako solitéra ve středně velké zahradě, kde by se rozložitý dub nikdy neuplatnil. Vysazuje se také v pravidelných řadách podél příjezdových cest a parkovišť. Jako domácí druh je hostitelem velkého množství hmyzu a ptáků, takže má vedle okrasné hodnoty i ekologický přínos.
Sloupovité duby se v Evropě objevily jako náhodné odchylky v přírodních porostech; historicky nejznámější takový strom rostl v jižním Německu a stal se východiskem pro rozmnožování celé skupiny. Jména 'Pyramidalis' a 'Fastigiata' se v obchodní síti dlouhodobě prolínají a bývají uváděna jako synonyma pro totéž. Ze semene se úzký tvar dědí jen zčásti, proto se kultivar množí vegetativně, roubováním na semenáče dubu letního. Druhové jméno robur znamená latinsky sílu a tvrdost a odkazuje na dubové dřevo, z něhož se stavěly lodě, krovy a vodní stavby; dub letní patří v Česku k původním dřevinám a k nejdéle žijícím stromům vůbec.