Dub bahenní (Quercus palustris) je opadavý strom ze Severní Ameriky, kde roste v nivách řek, na okrajích mokřadů a na špatně odvodněných půdách. Odtud jeho jméno i hlavní přednost: z dubů v nabídce nejlépe snáší vlhko.
V dospělosti dosahuje výšky 20 až 25 m a šířky 12 až 15 m, je tedy výrazně štíhlejší než dub červený. Kmen prochází korunou rovně až do špičky a větve z něj vybíhají v pravidelných patrech. Stavba koruny je typická: horní větve míří šikmo vzhůru, střední vodorovně a spodní se s věkem převisají. Kde se má pod stromem chodit nebo parkovat, je nutné spodní patro postupně vyvětvit. Roste rychle a na rozdíl od většiny dubů dobře snáší přesazení.
List je obvejčitý až oválný, 7 až 15 cm dlouhý, jasně zelený a hladký. Dva až čtyři páry laloků jsou hluboce vykrojené a zakončené ostrými zuby; tvar se mezi listy dost liší. Na podzim se olistění barví tmavě červeně, často se žlutými a oranžovými tóny. Suché listí na stromě nezřídka vydrží dlouho do zimy. Borka je šedá a hladká, teprve na starých kmenech mělce brázditá. Na kmeni i větvích vyrůstá mnoho krátkých větévek.
V květnu kvete zlatými jehnědami. Žaludy jsou drobné, zploštěle kulovité, asi 1 cm velké, a mělká číška je kryje nejvýš do třetiny. Dozrávají až na podzim druhého roku a jsou hořké; z dubů v nabídce má nejmenší plody.
Půdu snese téměř jakoukoli, nejlépe živnou. Vlhkou až mokrou zeminu i krátkodobé zaplavení zvládá dobře. Podmínkou je ale kyselá reakce: ve vápenité a zásadité půdě trpí silnou chlorózou, listy žloutnou a strom chřadne, proto na vápnité stanoviště nepatří. Vyžaduje slunce. Odolává větru a posypové soli, zadláždění kořenové zóny nesnáší. Je mrazuvzdorný.
Mezi duby v nabídce je volbou pro vlhké kyselé stanoviště. Dub červený má mohutnější, širší korunu a větší list, dub nejšpičatější zůstává menší a list má nečleněný, dub letní 'Fastigiata Koster' je úzký sloup snášející i vápno. Dub bahenní se uplatní v alejích a širokých ulicích, v parcích u vody, v průmyslových areálech a jako solitéra na velkém pozemku.