Dřišťál Thunbergův 'Starburst' (Berberis thunbergii 'Starburst') je nízký opadavý trnitý keř s pestrým listem. Většina dřišťálů tohoto druhu nese buď sytě purpurové, nebo zlatožluté olistění; tady je základem světlá zeleň s bílou kresbou a odrůda se tak řadí k těm málo opravdu panašovaným.
Keř je rozložitý, hustý a větví se od země. Tenké, obloukovitě prohnuté hnědočervené výhony nesou po celé délce jednoduché ostré trny. Vejčité až obvejčité lístky měří 2 až 3 cm. Na jaře jsou bledě zelené s bílým mramorováním, v létě do bílých partií pronikne růžový nádech a v září a říjnu se keř překlápí do oranžové až sytě červené.
Uprostřed jara kvete drobnými žlutými kvítky v krátkých hroznech, na které létají včely. Lesklé červené bobule po nich vydrží přes zimu a krmí ptáky, k jídlu nejsou. Nejsilnější kontrast bílé a růžové nastává v létě, plody potom drží listopadovou i prosincovou scénu a po opadu zůstane hustá kostra červenavých výhonů s vlastní zimní kresbou.
Kresba je nejvýraznější na slunci, kde je i růžový tón nejsytější a keř nejvíc kvete a plodí; v hlubším stínu barvy blednou a keř řídne. Polostín ještě snese. Půda může být vápenitá, jílovitá, hlinitá i písčitá, od kyselé po zásaditou, a vlhkost snese od čerstvé po dobře odvodněnou; mokré stanoviště ale ne. Mrazuvzdornost je do -20 °C. Z potíží připadají v úvahu mšice, pilatka dřišťálová a padlí, na starých keřích v přemokřené půdě také václavka.
Roste pomalu až středně rychle a za pět až deset let dosáhne 1 až 1,5 m. Bývá o něco nižší než široký, takže působí spíš jako rozložitý polštář než jako vzpřímený keř. Květy nasazuje na loňském dřevě, tvaruje se tedy po odkvětu; sesazení do starého dřeva zvládne a obrazí od paty. V prvním roce po výsadbě potřebuje pravidelnou zálivku, zapojený keř si pak vystačí se srážkami.
Proti odrůdě 'Natasza', která raší růžově a zůstává kolem metru, je 'Starburst' větší a růžová se u něj objeví až v létě. Sází se do předzahrádek, na okraje záhonů, ke zpevněným plochám, do nádob i do nízkých neprůchozích plotů. Hodí se k purpurolistým a zlatolistým dřišťálům, tavolníkům, mochnám a nízkým travinám. Snese prach, přísušky i městské prostředí, takže obstojí v parku i u parkoviště. Kvůli trnům se nesází těsně k chodníkům a průchodům.
První Evropan, který si tohoto dřišťálu v Japonsku povšiml, byl roku 1784 švédský botanik Carl Peter Thunberg. Do evropských zahrad se rostlina dostala až o mnoho desetiletí později a stala se z ní jedna z nejrozšířenějších okrasných dřevin. 'Starburst' je moderní evropská selekce a patří do vlny pestrolistých dřišťálů, které rozšířily do té doby dvoubarevný sortiment zelených a purpurových forem o bílou a růžovou.