Dřišťál Thunbergův 'Florence' (Berberis thunbergii 'Florence') je opadavý trnitý keř úzce sloupovitého vzrůstu. Od rozložitých forem druhu, které jsou v zahradách běžnější, se liší poměrem výšky k šířce: při výšce kolem sto čtyřiceti centimetrů zůstává jen čtyřicet až šedesát centimetrů široký, takže zabírá minimum půdorysu.
Habitus tvoří svazek vzpřímených, hustě rozvětvených prutů vyrůstajících od báze. Tvar vzniká sám a udržuje se bez pravidelného stříhání, což je proti tvarovaným úzkým dřevinám podstatná úspora práce. Větve jsou tenké, rýhované, s jednoduchými trny v uzlinách; trnitost je u tohoto druhu výrazná a určuje jak použití, tak způsob manipulace s rostlinou.
Listy jsou drobné, obvejčité až lopatkovité, jeden až tři centimetry dlouhé, celokrajné, uspořádané ve svazečcích na zkrácených větévkách. Barva je v hlavní sezoně teple oranžově červená až měděná, na jaře s jasnějším nádechem, v létě sytější. Na podzim se listy rozhoří do šarlatové a karmínové a patří k nejvýraznějším podzimním barvám mezi nízkými keři. Sytost barvy je vázána na plný osvit; v polostínu list přechází do olivově zelené.
Kvetení připadá na květen. Květy jsou drobné, žluté, po jednom až po několika v paždí listů, převislé, s medovou vůní; jsou nenápadné, ale hojně navštěvované včelami. Na podzim dozrávají podlouhlé lesklé korálově červené bobule, které na bezlistých větvích vydrží do zimy a slouží jako potrava ptákům. Plody nejsou pro člověka určeny ke konzumaci.
Sezonní průběh je vyrovnaný a bez mrtvého období: barevný list od dubna do listopadu, květ v květnu, plody a červené větévky přes zimu.
Vzrůst je pomalý až středně rychlý, roční přírůstek deset až dvacet centimetrů; konečné velikosti rostlina dosahuje zhruba za osm let. Řez není nutný a při silném zásahu se navíc ztrácí charakteristický úzký tvar. Pokud se zasahuje, provádí se odstraněním celých nejstarších prutů u země na konci zimy, nikoli sestřihem vrcholu.
Stanoviště vyžaduje plně slunné; jde o podmínku barvy listu. Půda může být téměř jakákoli: propustná i těžší, chudá, kamenitá, suchá, s reakcí kyselou až zásaditou. Rostlina je po zakořenění výrazně suchovzdorná, snáší městské prostředí, prašnost, vítr i zasolení posypovými solemi, a patří proto k nejspolehlivějším dřevinám do obtížných podmínek. Trvale zamokřená stanoviště nesnáší.
Mrazuvzdornost je plná, keř přezimuje bez krytí i v horských polohách. Chorobami a škůdci trpí málo. Je nutné počítat s tím, že dřišťál Thunbergův je mezihostitelem rzi travní jen ve výjimečných případech, na rozdíl od dřišťálu obecného; v zemědělských oblastech proto nepředstavuje riziko pro obilniny.
V zahradě se 'Florence' používá jako vertikální akcent v nízkých výsadbách, do úzkých pásů podél zdí a plotů, k lemování cest, do skupin po třech a pěti a do nádob. Trnitost ji předurčuje i k výsadbám, které mají omezit průchod. Kombinuje se se stříbrolistými trvalkami, s travinami a s modrými jehličnany, proti nimž oranžová barva vynikne.
Množení se provádí polovyzrálými řízky v červenci a srpnu; ze semen potomstvo úzký tvar ani barvu listu nedědí. Ve výsadbě je vhodné počítat s trny při údržbě sousedních rostlin a nesázet keř těsně k cestám, kde se prochází v lehkém oblečení. Chorobami trpí odrůda málo, ve vlhkých letech se může objevit skvrnitost listů, která rostlinu trvale nepoškozuje.
Berberis thunbergii pochází z Japonska a byl pojmenován po Carlu Peteru Thunbergovi, švédském botanikovi a Linného žáku, který jako lékař nizozemské Východoindické společnosti prošel v letech 1775 a 1776 Japonsko a popsal stovky tamních rostlin. Do Evropy byl druh dovezen roku 1864 a rychle se rozšířil pro odolnost a podzimní barvu. Sloupovité formy vznikly ve dvacátém století jako výběry z rozsáhlého sortimentu; 'Florence' patří k novějším a jméno nese po italském městě Florencii. V Severní Americe je druh považován za invazní, ve střední Evropě se šíří jen omezeně.