Dřišťál Thunbergův 'Bagatelle' (Berberis thunbergii 'Bagatelle') je velmi zakrslý opadavý keřík s hnědočerveným až purpurovým listem. Celá rostlina má rozměr větší hroudy, 30 až 40 cm na výšku a 20 až 30 cm na šířku, a tvoří plochou kuličku, která se sama od sebe nerozvaluje.
Pomalý růst je u ní hlavní předností. Kde by vzrostlejší dřišťál za pár let přerostl sousední skalničky, 'Bagatelle' zůstává na svém místě a tvar si drží bez nůžek. Proti 'Atropurpurea Nana' je menší ve všech směrech a přirůstá ještě pomaleji; proti 'Concorde' je nižší a užší.
Rozměr předurčuje použití. Na skalce stačí jedna rostlina jako tmavý bod mezi šedými kameny a stříbrnými polštáři. V nádobě zůstává úměrná i po letech a na větrné terase obstojí, protože vítr jí neškodí. Na lem záhonu se sází hustěji, aby se drobné kuličky spojily do souvislé linky.
Barva listu kolísá mezi hnědočervenou a purpurovou, takže keřík působí tepleji než čistě vínové odrůdy. Na podzim se přebarví do šarlatové, nejsvítivější fáze roku. V květnu se mezi listy objeví drobné žluté kvítky, v srpnu a září dozrávají červené plody. Větve jsou husté a nesou ostré trny, se kterými je třeba počítat i u tak malého keříku, hlavně při plení kolem něj.
Nejlépe se mu daří na plném slunci, v půdě mírně vlhké a propustné. Reakce může být kyselá i mírně zásaditá. V nádobě je proto potřeba hlídat, aby substrát v létě úplně nevyschl, ale ani nestála voda v podmisce. Ve volné půdě zimuje spolehlivě bez ochrany; nádoba přečká mráz lépe přisunutá ke zdi, kde kořenový bal tolik nepromrzá.
Tmavý list vynikne nejvíc vedle modrých jehličnanů, šedolistých polštářových trvalek a nízkých travin, se kterými se dá keřík kombinovat i v jedné větší misce.
Řez nepotřebuje. Nanejvýš se v předjaří odstraní suchá nebo poškozená větvička, aby kulička zůstala hustá, pravidelná a uprostřed nezačala řídnout.